František Gellner
Radosti života

2011 | Nakladatelství Maťa

Gellnerova v pořadí druhá sbírka s ironickým titulem "Radosti života" obsahuje pětatřicet básnických čísel, v nichž autor bilancuje svůj dvaadvacetiletý život a především vzpomíná na své poněkud bouřlivé mládí. Gellner se nevyhýbá určité sebekritice, sám sebe často označuje za cynického pozorovatele, který nepovažuje z…a nutné hledat pevné hodnoty, ale je pro něho příznačné nalézat uspokojení spíše v alkoholu či v přelétavých citových vzplanutích. I přes mnohdy až opojnou rozvernost však zaznívají v Gellnerových verších i znepokojivé motivy smrti, které se několikrát opakují a stávají se jedním z nosných pilířů celého cyklu. Autor rovněž s neobyčejnou lehkostí zachycuje atmosféru nočních ulic, hospod a kaváren, kterou komponuje formou veselého, až dryáčnického popěvku, jenž často připomíná kuplety šantánových podniků. Náměty čerpá rovněž z bohémského prostředí, ve kterém se zcela bez zábran pohyboval jako mladý student. Jeho soubor se tak stává i citovým deníkem mladého muže, jenž si vedle prvních zkušenosti osvojuje i vyhraněný názor na existenci člověka. Gellnerova v pořadí druhá sbírka s ironickým titulem "Radosti života" obsahuje pětatřicet básnických čísel, v nichž autor bilancuje svůj dvaadvacetiletý život a především vzpomíná na své poněkud bouřl…ivé mládí. Gellner se nevyhýbá určité sebekritice, sám sebe často označuje za cynického pozorovatele, který nepovažuje za nutné hledat pevné hodnoty, ale je pro něho příznačné nalézat uspokojení spíše v alkoholu či v přelétavých citových vzplanutích. I přes mnohdy až opojnou rozvernost však zaznívají v Gellnerových verších i znepokojivé motivy smrti, které se několikrát opakují a stávají se jedním z nosných pilířů celého cyklu. Autor rovněž s neobyčejnou lehkostí zachycuje atmosféru nočních ulic, hospod a kaváren, kterou komponuje formou veselého, až dryáčnického popěvku, jenž často připomíná kuplety šantánových podniků. Náměty čerpá rovněž z bohémského prostředí, ve kterém se zcela bez zábran pohyboval jako mladý student. Jeho soubor se tak stává i citovým deníkem mladého muže, jenž si vedle prvních zkušenosti osvojuje i vyhraněný názor na existenci člověka.

Stav

Velmi dobrý

hřbet s lehkými oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, hřbet s lehkými oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	84
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072871560
ISBN:	9788072871568
Ilustrátor:	František Gellner
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Bouře
Vydání:	Vyd. 8., V nakl. Maťa 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 6. 2026 13:2
Číslo položky:	1800621

O autorovi

František Gellner

František Gellner byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“ Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou n...

Více od autora