Gustave Le Bon
Psychologie davu

1994 | Nakladatelství Kra

Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava Le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se stanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní a jsou tak mnohem snáze ovli…vnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená . Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897.

Podle Le Bona je současnost „obdobím davů“. Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací tkví, podle něj, v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců.

Autor charakterizuje svou dobu, jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy.

Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice, či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy.

V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – to je to co le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu . V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím.

Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu Moci, která mu dovoluje povoliti pudům, které by sám musel potlačit. Dav je anonymní a proto nezodpovědný. Jedinec tím že je v davu, „…sestupuje … na žebříčku civilizace o několik stupňů níže…“ stává se pudovou bytostí.

Autor také zdůrazňuje nestálost davu. Srovnává davy s bytostmi na nižším stupni vývoje, jako například s divochy či dětmi. V jiné části textu používá dosti nekorektní přirovnání k ženám: „ … davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Zacházejí hned do krajnosti právě jako ženy. Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, … mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist.“

Ve druhé části knihy autor zkoumá hlavní faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů. Za tyto hlavní faktory považuje rasu, tradici, dobu, instituce a výchovu. Rasu chápe jako nejdůležitější faktor, tento pojem však chápe jinak, nežli je chápán dnes, nejde o tvar lebky ani barvu pleti. Le Bon tímto pojmem označuje dědičné rasové pudy a obecné neměnné psychologické vlastnosti. Uvádí mnohé příklady, ve kterých mluví o rase anglosaské či rase latinské. Z dnešního pohledu byl tento pojem v podstatě vědeckým vyjádřením národnostních předsudků, které se le Bon rozhodl opřít o lingvistické kategorie jazyků. Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava Le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se s…tanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní a jsou tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená . Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897.

Podle Le Bona je současnost „obdobím davů“. Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací tkví, podle něj, v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců.

Autor charakterizuje svou dobu, jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy.

Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice, či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy.

V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – to je to co le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu . V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím.

Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu Moci, která mu dovoluje povoliti pudům, které by sám musel potlačit. Dav je anonymní a proto nezodpovědný. Jedinec tím že je v davu, „…sestupuje … na žebříčku civilizace o několik stupňů níže…“ stává se pudovou bytostí.

Autor také zdůrazňuje nestálost davu. Srovnává davy s bytostmi na nižším stupni vývoje, jako například s divochy či dětmi. V jiné části textu používá dosti nekorektní přirovnání k ženám: „ … davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Zacházejí hned do krajnosti právě jako ženy. Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, … mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist.“

Ve druhé části knihy autor zkoumá hlavní faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů. Za tyto hlavní faktory považuje rasu, tradici, dobu, instituce a výchovu. Rasu chápe jako nejdůležitější faktor, tento pojem však chápe jinak, nežli je chápán dnes, nejde o tvar lebky ani barvu pleti. Le Bon tímto pojmem označuje dědičné rasové pudy a obecné neměnné psychologické vlastnosti. Uvádí mnohé příklady, ve kterých mluví o rase anglosaské či rase latinské. Z dnešního pohledu byl tento pojem v podstatě vědeckým vyjádřením národnostních předsudků, které se le Bon rozhodl opřít o lingvistické kategorie jazyků.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	159
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090152783
ISBN:	9788090152786
Překladatel:	Zdeněk Ullrich, Ladislav K Hofman
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 10. 2019 10:26
Číslo položky:	75692

O autorovi

Gustave Le Bon

Gustave Le Bon byl francouzský sociální psycholog, sociolog, antropolog a amatérský fyzik. Je představitelem psychologismu. Zabýval se psychologií národů. Byl členem francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Po válce hodně cestoval, na svých cestách analyzoval obyvatele zemí, které navštívil. Jeho názory byly poměrně konzervativní, kritizoval demokracii a socialismus. Na svých cestách vynalezl přenosný kefalometr. Zemřel 13. prosince v 90 letech. Když se Le Bon narodil, jeho matce Annette Josephine Eugénic Tétiot Desmarlinais bylo 26 let, jeho otci Jean-Marie Charles Le Bonovi bylo 41 let, pracoval jako provinční funkcionář francouzské vlády. Když bylo Le Bonovi 8 let, jeho otec získal nové postavení ve Francouzské vládě a proto musela celá rodina opustit jeho rodné město Nogent-le-Rotrou. Do rodného města už se nikdy nevrátili. Dnes je zde po něm pojmenovaná jedna z ulic. Později docházel k výuce na gymnáziu v Tours, jeho prospěch zde byl průměrný. V roce 1860 začal studovat medicínu na univerzitě v Paříži, v roce 1866 získal doktorát. Během jeho studia napsal mnoho článků s medicínským tématem, první z nich se týkal onemocnění, kterým trpí lidé, kteří žili v bažinatých podmínkách. Dále publikoval mnoho článků o vlasovci očním a asfyxii. První kniha, kterou napsal, byla kniha o zdánlivé smrti , dále studoval například nemoci urogenitálního systému. Le Bon se naučil mluvit německy a anglicky díky četbě Shakespearových prací. V roce 1870 vstoupil do francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Během války organizoval divizi vojenské ambulance. Byl šéflékařem jednoho oddělení vojenské ambulance v Paříži, pozoroval chování vojáků v nejhorších situacích, jejich chování ve stresu a utrpení. Všechny své úvahy a poznatky sepisoval. Psal o praktické hygieně vojáků a raněných. Le Bon se zabýval antropologií, procestoval Evropu, A...

Více od autora