Knihy
Zdraví a medicína
Zdraví
Zdeněk Dienstbier
Průvodce stárnutím, aneb, Jak ho oddálit

Zdeněk Dienstbier
Průvodce stárnutím, aneb, Jak ho oddálit

2012 | Nakladatelství Radix

Stárnutí se stalo fenoménem, který prostupuje téměř všechny vrstvy naší existence. Ekonomové předvídají neblahé důsledky toho, že „strom života přestal mít nejširší větve ve spodních patrech a stojí na špičce“. Sociologové a personalisté se potýkají s uplatněním lidí, kteří v padesáti letech představují „problematickou… pracovní sílu“. Psychologové diagnostikují padesátníky, kteří cítí novou chuť do života, ale nikdo o ně už nestojí.Publikace, jejímž autorem je prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., předseda Ligy proti rakovině Praha, napsaná s noblesou, humorem i životním nadhledem autora, jistě osloví široký okruh uživatelů. A to nejen ty, kteří jsou již „v pokročilém věku“, ale i ty, kteří si pro toto období chtějí uchovat co nejvíce fyzických i duševních sil. Postupující věk je sice záležitostí, kterou nelze ovlivnit, ale v jaké kondici se ho dožijeme, je přece jenom alespoň z části v našich rukou. Vyžaduje to sice trochu úsilí, ale rozhodně to stojí za to, jako leitmotiv prolíná celou knihou. A to i přesto, že se nám některé nemoci stáří stejně nevyhnou. Výklad, dobře srozumitelný „laikům“, prokládá autor osobními vyznáními, čímž knížka nabývá důležitý lidský rozměr, jenž umožňuje čtenáři lépe se identifikovat s předkládanými poznatky a doporučeními. Aby tento pocit umocnil a téma trochu odlehčil, uvádí autor citáty klasiků a vtipy, čímž se zároveň snaží i naznačit, jak je důležitá duševní svěžest a optimistický pohled na svět. Člověk, který se dostal do tohoto středního věku, by mnohdy chtěl ještě leccos vykonat, někdy i proti vůli těch, kteří ho již „odepsali“, a navzdory zdravotním problémům, které se začínají hlásit.Jak se s tím vyrovnat a jak prožít život nejen ve středním, ale i ve vyšším věku v co nejlepší kondici je otázka, na kterou se autor knihy snaží nalézt odpověď.Osobně k tomu má nejlepší předpoklady – prožil život, který by vydal na román, stal se uznávaným lékařem, který se již v mládí pustil do boje s tak zákeřnou chorobou jako je rakovina. A také již dosáhl věku, který mu umožňuje nahlédnout život „s přesností vědce, ale i s porozuměním člověka, který to nemá vyčtené z knih“. Stárnutí se stalo fenoménem, který prostupuje téměř všechny vrstvy naší existence. Ekonomové předvídají neblahé důsledky toho, že „strom života přestal mít nejširší větve ve spodních patrech a stojí n…a špičce“. Sociologové a personalisté se potýkají s uplatněním lidí, kteří v padesáti letech představují „problematickou pracovní sílu“. Psychologové diagnostikují padesátníky, kteří cítí novou chuť do života, ale nikdo o ně už nestojí.Publikace, jejímž autorem je prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., předseda Ligy proti rakovině Praha, napsaná s noblesou, humorem i životním nadhledem autora, jistě osloví široký okruh uživatelů. A to nejen ty, kteří jsou již „v pokročilém věku“, ale i ty, kteří si pro toto období chtějí uchovat co nejvíce fyzických i duševních sil. Postupující věk je sice záležitostí, kterou nelze ovlivnit, ale v jaké kondici se ho dožijeme, je přece jenom alespoň z části v našich rukou. Vyžaduje to sice trochu úsilí, ale rozhodně to stojí za to, jako leitmotiv prolíná celou knihou. A to i přesto, že se nám některé nemoci stáří stejně nevyhnou. Výklad, dobře srozumitelný „laikům“, prokládá autor osobními vyznáními, čímž knížka nabývá důležitý lidský rozměr, jenž umožňuje čtenáři lépe se identifikovat s předkládanými poznatky a doporučeními. Aby tento pocit umocnil a téma trochu odlehčil, uvádí autor citáty klasiků a vtipy, čímž se zároveň snaží i naznačit, jak je důležitá duševní svěžest a optimistický pohled na svět. Člověk, který se dostal do tohoto středního věku, by mnohdy chtěl ještě leccos vykonat, někdy i proti vůli těch, kteří ho již „odepsali“, a navzdory zdravotním problémům, které se začínají hlásit.Jak se s tím vyrovnat a jak prožít život nejen ve středním, ale i ve vyšším věku v co nejlepší kondici je otázka, na kterou se autor knihy snaží nalézt odpověď.Osobně k tomu má nejlepší předpoklady – prožil život, který by vydal na román, stal se uznávaným lékařem, který se již v mládí pustil do boje s tak zákeřnou chorobou jako je rakovina. A také již dosáhl věku, který mu umožňuje nahlédnout život „s přesností vědce, ale i s porozuměním člověka, který to nemá vyčtené z knih“.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Nová	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 20. 5. 2025	~~175 Kč~~ 149 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 69 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	184
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087573013
ISBN:	9788087573013
Ilustrátor:	Jiří Slíva
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 12. 2024 14:5
Číslo položky:	1083744

O autorovi

Zdeněk Dienstbier

Zdeněk Dienstbier byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu. Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana a Helenu . Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci a stal se odborným asistentem lékařské fakulty. Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd . S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Unive...

Více od autora