František Augustin Slavík
Pruské usilování o země české : studie dějepisná

František Augustin Slavík

František Augustin Slavík – 22. ledna 1919, Praha-Vinohrady) byl český pedagog, literární historik a archeolog. Narodil se 29. srpna roku 1846 v Domašíně u Vlašimi. Vychodil obecnou školu. V letech 1857–1863 studoval na gymnáziu v Benešově. V letech 1863–1867 studoval na vyšším akademickém gymnáziu v Praze, kde s výborným prospěchem složil maturitní zkoušku. V letech 1867–1870 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, němčinu a dějepis. Jako student se angažoval ve studentském spolku Ruch, což mu vyneslo i šestidenní vězení. Roku 1870 se stal suplujícím učitelem na české reálce v Praze. Také učil na průmyslové škole v Karlíně a na československé obchodní akademii v Praze . V roce 1874 byl jmenován profesorem na reálce v Kutné Hoře. Za účelem sbírání písemností a památek z Kutnohorska založil přípravný výbor archeologického sboru Wocel. Pro svou činnost v archeologickém spolku se dostal do sporu s ředitelem Zachem, který si údajně neprávem nárokoval zásluhy na odkrytí starých fresek. Proto byl Slavík v září 1879 přeložen ze „služebních příčin” do Tábora. Pracoval ve společnosti věhlasných historiků Martinem Kolářem a Augustem Sedláčkem se kterým se spřátelil. Ten Slavíka zmiňuje i ve své knize Paměti mého života. Slavík zde působil v klubu přátel věd a umění a v kuratoriu městského muzea. Byl zakladatel spolku Blaník a organizátor slavnostního odvezení blanického kamene do základů Národního divadla. Pak byly zrušeny vyšší třídy na reálných gymnáziích a Slavík byl první obětí této změny. S Táborem se loučil nerad. Byl přeložen na českou reálku do Brna kde působil v letech 1889–1894. Zde vytvořil své dílo Vlastivěda moravská a obnovil Časopis matice moravské, který redigoval s Františkem Kameníčkem. Roku 1894 se stal ředitelem reálky Ústřední matice české v Hodoníně. Zde rozvinul bohatou přednáškovou činnost. Kvůli onemocnění “nervosou” musel odejít do výslužby. Odstěhoval se do Prahy, kde ne...