Ovidius
Proměny

1942 | Nakladatelství Jan Laichter

Ovidiovy "Proměny" - vrchol autorovy epické tvorby - zůstávají navzdory době, která již uplynula od jejich vzniku, trvalou inspirací pro všechna další lidská pokolení. Ovidiovy "Proměny" - vrchol autorovy epické tvorby - zůstávají navzdory době, která již uplynula od jejich vzniku, trvalou inspirací pro všechna další lidská pokolení.

Stav

Mírně opotřebená

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	volná brož
Počet stran:	xviii, 634 , 16 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ferdinand Stiebitz
Vydání:	2., přehl. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2023 15:13
Číslo položky:	551573

O autorovi

Ovidius

Publius Ovidius Naso byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat. Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. Studia však zanedbával a projevoval se spíše jako básník. Po ukončení studia v Římě byl poslán do řeckých Athén, kde ve studiu pokračoval a následně cestoval po Malé Asii a prošel též Sicílii. Po návratu do Říma krátce zastával několik nižších úřadů, ale pak, zhruba v letech 29–25 př. n. l., se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře, ke zjevné nelibosti svého otce. K jeho přátelům a spolupracovníkům v Římě patřili Albius Tibullus, Quintus Horatius Flaccus nebo Sextus Propertius. Jeho mecenášem byl Marcus Valerius Messalla Corvinus. Třikrát se oženil, potřetí s příbuznou císaře Augusta. Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se ve městě Thomis, jež leží v dnešním Rumunsku a nazývá se v současnosti Konstanca. Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta , aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa . Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně stal spolupachatelem cizoložství Augustovy vnučky Julie, která byla z Říma vyhnána ve stejné době jako Ovidius. Logiku by to dávalo i vzhledem k tomu, že Augustus byl velkým zastáncem monogamie a vydal k jejímu posílení speciální zákon, který cizoložství trestal tvrději než dříve. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se jako možný důvod vyhnání udává, že svými knihami Ars Amatoria narušil mravní výchovu mláde...

Více od autora