Ivan Cankar
Pro blaho národa : Komedie o 4 dějstvích

1956 | Nakladatelství Orbis

K osmdesátému výročí narození slovinského dramatika Ivana Cankara, vychází u nás jeho odvážná satirická hra, která bylo po prvé uvedena v Lublani roku 1906. Na dvou postavách politických předáků, kariéristů,zobrazujeautortehdejšípolitické poměry měšťácké společnosti. Oba "dobrodinci národa" snaží se každý pro sebe získ…at příbuzenství bohatého mladého šlechtice, který se objeví ve městě. Za pathetickým vlastenectvím těchto dvou "přátel",skrývásejenctižádost, osobní prospěch a vzájemná nenávist. Cankarova hra je pravdivá a životná a uplynulý čas od jejího vzníku neubírají na hodnotě a aktuálnosti. K osmdesátému výročí narození slovinského dramatika Ivana Cankara, vychází u nás jeho odvážná satirická hra, která bylo po prvé uvedena v Lublani roku 1906. Na dvou postavách politických předáků, kari…éristů,zobrazujeautortehdejšípolitické poměry měšťácké společnosti. Oba "dobrodinci národa" snaží se každý pro sebe získat příbuzenství bohatého mladého šlechtice, který se objeví ve městě. Za pathetickým vlastenectvím těchto dvou "přátel",skrývásejenctižádost, osobní prospěch a vzájemná nenávist. Cankarova hra je pravdivá a životná a uplynulý čas od jejího vzníku neubírají na hodnotě a aktuálnosti.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	116, [2]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Oton Berkopec
Edice:	36. svazek ed. 36. svazek ed. Hry lidového jeviště
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 9. 2020 11:27
Číslo položky:	115586

O autorovi

Ivan Cankar

Ivan Cankar byl slovinský spisovatel, dramatik a básník. Narodil se ve čtvrti Na klancu ve městě Vrhnika jako osmé dítě dělnicko-proletářské rodiny. Otec pracoval jako krejčí, ale po otevření obchodu s konfekcí své konkurenci nestačil. Opustil rodinu a odešel pracovat do Bosny. Matka jen velmi těžce uživila rodinu, měla štěstí, že jí při tom pomáhali místní páni. V roce 1882 začal Cankar chodit na základní školu. S pomocí místních hodnostářů se v roce 1888 úspěšně přihlásil na lublaňskou reálku. Bydlel u otcova bratrance Šimna, ale později se od něj odstěhoval do levnějšího, protože neměl dost peněz. Přestože dost strádal, tu a tam odjel na prázdniny do Ptuje za příbuznými. V roce 1896 úspěšně složil maturitní zkoušku a šel studovat architekturu do Vídně. Brzy si to ovšem rozmyslel a zapsal se na slavistiku. Tím ale ztratil stipendium 20 zlatých od kraňského zemního sboru. V roce 1897 se přestěhoval do Ptuje, protože mu umřela matka. Za čas se vrátil do Vídně, kde zůstal do roku 1909. Dva roky předtím se pokoušel uspět v politice, kandidoval za sociální demokraty, ale neuspěl. Po odchodu z Vídně žil v Sarajevu, u bratra – kněze, potom se natrvalo vrátil do Lublaně. 12. května 1913 měl v lublaňském Městském domě slavnou přednášku Slovinci a Jihoslované, ve které bránil jihoslovanské politické spojení. Kvůli tomu byl zatčen. Další rok byl opět zatčen, tentokrát ve Vrhnikách, kvůli údajným sympatiím k Srbům. Zavřeli ho na Lublaňský hrad a pustili až 9. října. Mezitím mu v srpnu zemřel otec. Rok poté odešel k vojákům do Judenburgu do Horního Štýrska, ale po měsíci ho museli propustit, kvůli nemoci. V létě roku 1918 chvíli pobýval na Bledu, koncem října se vážně zranil pádem ze schodů. Pohřben je na lublaňských Žalech, stejně jako Josip Murn, Dragotin Kette a Oton Župančič. Ivana Cankara řadíme mezi čtyři představitele slovinské moderny (vedle něho ještě J. Murna, D. Ketteho a O. ...

Více od autora