Knihy
Fyzika a příbuzné vědy
Astronomie
Vladimir Sergejevič Solov‘jev
Prírodné vedy, filozofia, teológia: spoločné hľ...

Vladimir Sergejevič Solov‘jev: Prírodné vedy, filozofia, teológia: spoločné hľadanie pravdy

Vladimir Sergejevič Solov‘jev, Anton Zentko
Prírodné vedy, filozofia, teológia: spoločné hľadanie pravdy : pri príležitosti 40. výročia založenia Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach

1999 | Nakladatelství Univerzita Pavla Jozefa Šafárika

Filozofia Filozofia

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	100
Jazyk:	slovensky
ISBN10:	8070974028
ISBN:	9788070974025
Vydání:	Prvé vydanie
Vydáno v:	Košice
Vystaveno:	21. 5. 2026 14:6
Číslo položky:	1756317

O autorech

Vladimir Sergejevič Solov‘jev

Vladimir Sergejevič Solovjov byl vlivný ruský filosof, publicista, univerzitní učitel, teolog a mystik, blízký přítel F. M. Dostojevského. Jeho myšlení ovlivnilo mj. československého prezidenta T. G. Masaryka. Solovjovův otec byl významný ruský historik Sergej Michajlovič Solovjov , matka pocházela z ukrajinské rodiny a mezi jejími předky byl i básník a teolog Hryhorij Skovoroda. Na střední škole se Solovjov rozešel s pravoslavím, v němž byl vychován, a stal se nihilistou. Od roku 1869 studoval nejprve biologii, přes studium filosofie se však ke své víře vrátil. Po studijním pobytu v Londýně krátce přednášel v Moskvě, roku 1877 se přestěhoval do Petrohradu, kde roku 1880 promoval. Když roku 1881 veřejně požádal cara, aby amnestoval vrahy svého otce Alexandra II., musel se s univerzitní kariérou rozloučit a žil jako nezávislý spisovatel. Věnoval se pak více tradičním filosofickým tématům, epistemologii a etice. Jeho přítelem byl Włodzimierz Spasowicz, člen redakce časopisu Věstník Evropy , ve kterém Solovjov publikoval. V posledních letech připravoval se svým mladším bratrem nový překlad Platónových dialogů. Jeho asketický způsob života byl prý vzorem pro postavu Aljoši Karamazova v Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Zemřel ve velké chudobě. Solovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s Antikristem. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v Bibli, chápal jako smysl pravoslavného pojmu soborn...

Více od autora