Karel Richter
Přes krvavé řeky : čs. východní odboj bez cenzury a legend

2017 | Nakladatelství Jota

Československý východní odboj bez cenzury a legend.
Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapi…tole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost.
Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal formovat náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé . Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů , vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků…
Kniha vychází v aktualizovaném a rozšířeném vydání.

PhDr. Karel Richter, CSc. je český spisovatel, historik, publicista a překladatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK a Vojenskou akademii v Brně a v Bratislavě. V letech 1971–1989 pracoval jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Knižně publikuje od konce 60. let a zabývá se zejména zpracováním vojenských konfliktů novodobé historie. Je autorem několika desítek významných publikací literatury faktu a spolupracuje také s tiskem, rozhlasem , televizí a filmem .
Karel Richter je šéfredaktorem revue literatury faktu Přísně tajné,členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Je trojnásobným laureátem Ceny E. E. Kische, dvakrát obdržel Cenu Miroslava Ivanova a slovenskou literární cenu Vojtěcha Zamarovského. Byl jmenován čestným občanem svého rodného města Chlumce nad Cidlinou.
Slovo autora:
„Rád bych dodatečně ulevil svému svědomí a napravil vlastní podíl viny na tom, že pravda o našem východním odboji byla za vlády komunismu účelově zkreslována podle politických potřeb ÚV KSČ. Tato kniha – i její druhý svazek Apokalypsa v Karpatech – je tedy dílčí splátkou celoživotního dluhu v mé osobní vojenskohistorické bilanci.

V tomto díle jsem se snažil s plným využitím názorové svobody, jíž jsem se naštěstí dožil, zobrazit trnitou cestu českých a slovenských vojáků úskalími východní fronty k hranicím vlasti. Chtěl jsem s využitím možností hlubšího poznání … s neskonalou úctou a obdivem připomenout zásluhy vojáků v boji za svobodu naší vlasti na východní frontě. Leckdo z nich se mohl v názorech a činech dopustit bezděky pochybení z neznalosti toho, co o tehdejších poměrech víme dnes my. Tato dnes nepříjemně působící fakta nelze zamlčovat, abychom nepoškodili pravdivost líčení. Nutno pouze chápat, že leccos se tehdy zdálo jiné, než se dnes jeví nám.“

Úryvek z knihy :
Toto je vzpomínka místní obyvatelky Uljany Ivanovny Krivkové: „Západní okraj Sokolova hořel, černej kouř zakrýval oblohu. Hořely i zasažený tanky,“ pronášela lidovou ukrajinštinou. „Boj na chvíli utichl a já vyšla z chalupy. Na dvoře jsem uviděla československýho vojáka, chudák byl raněnej do nohou a nemoh skoro chodit. Schovejte mě, sípal z posledních sil a upadl na zem. Kam ho jen schovat, uvažovala jsem. Máme doma pět dětí! Ale byla jsem rozhodnutá, že se o něj postarám. Jenom kam ho schovat? Do chalupy za pec, napadlo mě. S námahou si tam zalez. Vzal si s sebou automat a granáty. Děti jsem hned poslala k babičce přes ulici. Sama jsem se taky chtěla schovat, ale už to nešlo. Do dvora zrovna vjíždělo auto plný Němců! Poručili mi, abych jim vohřála vodu. Musela jsem zatopit v peci. V chalupě se svlíkli, zbraně postavili do kouta. Kolik jich bylo, už si teď nevzpomínám. Jistě takových deset dvanáct lidí.“ V sedničce nebylo k hnutí. Uljana Ivanovna se snažila nějak vytratit, ale nešlo to. Taky jí leželo v hlavě, co bude s tím vojákem za pecí.

„Nakouknu nenápadně za pec, raněnej Čech držel ve vobouch rukách granáty a ukazoval mi, abych rychle vodešla. Ruce se mi třásly, vzala jsem vědro, že dojdu pro vodu. Vyšla jsem ven, na ulici ke studni a potom jsem běžela přes zahradu do babiččiny chalupy k dětem.“

Vrátila se až druhý den. Byl to hrozný pohled! Na dvoře i v chalupě se válely mrtvoly fašistů, okna i dveře vyražené, rozbité, pec i stěny pobořené a poďobané od kulek a střepin. Československý voják ležel pod oknem, zabořen hlavou do sněhu. Pochovali jsme ho pod višní a vždycky na jaře, když je višeň v květu, zafouká větřík a padají bílý plátky květů, připadá mi, jako by ten strom voplakával toho neznámýho hrdinu.“ Československý východní odboj bez cenzury a legend.
Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpříst…upnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost.
Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal formovat náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé . Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů , vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků…
Kniha vychází v aktualizovaném a rozšířeném vydání.

PhDr. Karel Richter, CSc. je český spisovatel, historik, publicista a překladatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK a Vojenskou akademii v Brně a v Bratislavě. V letech 1971–1989 pracoval jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Knižně publikuje od konce 60. let a zabývá se zejména zpracováním vojenských konfliktů novodobé historie. Je autorem několika desítek významných publikací literatury faktu a spolupracuje také s tiskem, rozhlasem , televizí a filmem .
Karel Richter je šéfredaktorem revue literatury faktu Přísně tajné,členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Je trojnásobným laureátem Ceny E. E. Kische, dvakrát obdržel Cenu Miroslava Ivanova a slovenskou literární cenu Vojtěcha Zamarovského. Byl jmenován čestným občanem svého rodného města Chlumce nad Cidlinou.
Slovo autora:
„Rád bych dodatečně ulevil svému svědomí a napravil vlastní podíl viny na tom, že pravda o našem východním odboji byla za vlády komunismu účelově zkreslována podle politických potřeb ÚV KSČ. Tato kniha – i její druhý svazek Apokalypsa v Karpatech – je tedy dílčí splátkou celoživotního dluhu v mé osobní vojenskohistorické bilanci.

V tomto díle jsem se snažil s plným využitím názorové svobody, jíž jsem se naštěstí dožil, zobrazit trnitou cestu českých a slovenských vojáků úskalími východní fronty k hranicím vlasti. Chtěl jsem s využitím možností hlubšího poznání … s neskonalou úctou a obdivem připomenout zásluhy vojáků v boji za svobodu naší vlasti na východní frontě. Leckdo z nich se mohl v názorech a činech dopustit bezděky pochybení z neznalosti toho, co o tehdejších poměrech víme dnes my. Tato dnes nepříjemně působící fakta nelze zamlčovat, abychom nepoškodili pravdivost líčení. Nutno pouze chápat, že leccos se tehdy zdálo jiné, než se dnes jeví nám.“

Úryvek z knihy :
Toto je vzpomínka místní obyvatelky Uljany Ivanovny Krivkové: „Západní okraj Sokolova hořel, černej kouř zakrýval oblohu. Hořely i zasažený tanky,“ pronášela lidovou ukrajinštinou. „Boj na chvíli utichl a já vyšla z chalupy. Na dvoře jsem uviděla československýho vojáka, chudák byl raněnej do nohou a nemoh skoro chodit. Schovejte mě, sípal z posledních sil a upadl na zem. Kam ho jen schovat, uvažovala jsem. Máme doma pět dětí! Ale byla jsem rozhodnutá, že se o něj postarám. Jenom kam ho schovat? Do chalupy za pec, napadlo mě. S námahou si tam zalez. Vzal si s sebou automat a granáty. Děti jsem hned poslala k babičce přes ulici. Sama jsem se taky chtěla schovat, ale už to nešlo. Do dvora zrovna vjíždělo auto plný Němců! Poručili mi, abych jim vohřála vodu. Musela jsem zatopit v peci. V chalupě se svlíkli, zbraně postavili do kouta. Kolik jich bylo, už si teď nevzpomínám. Jistě takových deset dvanáct lidí.“ V sedničce nebylo k hnutí. Uljana Ivanovna se snažila nějak vytratit, ale nešlo to. Taky jí leželo v hlavě, co bude s tím vojákem za pecí.

„Nakouknu nenápadně za pec, raněnej Čech držel ve vobouch rukách granáty a ukazoval mi, abych rychle vodešla. Ruce se mi třásly, vzala jsem vědro, že dojdu pro vodu. Vyšla jsem ven, na ulici ke studni a potom jsem běžela přes zahradu do babiččiny chalupy k dětem.“

Vrátila se až druhý den. Byl to hrozný pohled! Na dvoře i v chalupě se válely mrtvoly fašistů, okna i dveře vyražené, rozbité, pec i stěny pobořené a poďobané od kulek a střepin. Československý voják ležel pod oknem, zabořen hlavou do sněhu. Pochovali jsme ho pod višní a vždycky na jaře, když je višeň v květu, zafouká větřík a padají bílý plátky květů, připadá mi, jako by ten strom voplakával toho neznámýho hrdinu.“

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

bez obálky, zašlé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky, zašlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	372
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075651820
ISBN:	9788075651822
Edice:	Literatura faktu a military
Vydání:	Vydání druhé, aktualizované a doplněné
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	30. 10. 2025 14:42
Číslo položky:	1440152

O autorovi

Karel Richter

Karel Richter je český spisovatel, historik, publicista a překladatel. Napsal řadu publikací o novodobých vojenských konfliktech. Je členem literárních organizací KALF a Obec spisovatelů. Po dokončení Reálného gymnázia v Novém Bydžově pokračoval ve vysokoškolském studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Vojenské akademii v Brně a v Bratislavě. Mezi roky 1971 a 1989 pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník. Spolupráce s tiskem, rozhlasem , televizí , s filmem , lektorování, členství v redakčních radách, přednášky, literární besedy, šéfredaktor revue LF Přísně tajné.

Více od autora