Milada Vilímková, Jan Herman
Pražské synagógy

1970 | Nakladatelství Odeon

Stručné průvodní slovo přibližuje vznik, vzhled, architektonické uspořádání a funkci pražských synagog, především Staré, Staronové, Pinkasovy, Vysoké, Maiselovy, Klausové, Velkodvorské, Cikánovy i Jeruzalémské. Je prokládáno hojnými fotografiemi, které zachycují venkovní podobu i vnitřní vybavení zmiňovaných staveb. Z …úvodních odstavců se lze poučit o způsobu, jímž byla bohoslužba uskutečňována. Stručné průvodní slovo přibližuje vznik, vzhled, architektonické uspořádání a funkci pražských synagog, především Staré, Staronové, Pinkasovy, Vysoké, Maiselovy, Klausové, Velkodvorské, Cikánovy i Jer…uzalémské. Je prokládáno hojnými fotografiemi, které zachycují venkovní podobu i vnitřní vybavení zmiňovaných staveb. Z úvodních odstavců se lze poučit o způsobu, jímž byla bohoslužba uskutečňována.

Stav

Mírně opotřebená

povolené listy

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	62, [4]
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Umělecké poklady
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 1. 2023 14:43
Číslo položky:	467744

O autorech

Milada Vilímková

Vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na UK v Praze . Vzdělání si doplnila studiem egyptologie a egyptského výtvarného umění. Provdala se za židovského rabína Otto Munelese. Napsala několik knih: Starověký Egypt, Židovské město pražské, Stavitelé paláců a chrámů, Ve znamení břevna a růží. Vydala informační brožuru – Státní zámek Vizovice a památky v okolí. Spolu s manželem je pohřbena na Židovském hřbitově v Praze.

Více od autora

Jan Herman

Jan Heřman, křtěný Jan Richard , byl český klavírista. Popularitu si získal především pro svoji jedinečnou interpretaci skladeb od Ludwiga van Beethovena, Claude Debussyho, Johanna Sebastiana Bacha, Vítězslava Nováka, Josefa Suka nebo Zdeňka Fibicha a stal se i populárním členem tzv. Českého tria, které založil spolu s Karlem Hoffmannem a Ladislavem Zelenkou. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec, učitel, neměl dokonce ani na kolébku, a tak malého Jana ukládali do staré basy bez vrchní desky. Hudba ho fascinovala už od dětství a první skladbičky se snažil skládat už od velice raného věku. Hudební vzdělání mu poskytl i jeho otec, sám vzdělaný hudebník. Jeho výuka byla tak přísná, že musel u klavíru a u houslí trávit až dvanáct hodin denně a otec pod dojmem oslňujícího zjevu Jana Kubelíka se rozhodl dát syna studovat na konzervatoř do třídy populárního pedagoga Otakara Ševčíka. Jeho učitel však po několika dnech usoudil, že mladý nemá houslovou ruku, proto ho doporučil do klavírního oddělení. I zde se však setkal s neúspěchem. Řekli mu totiž, že pro hru na klavír má příliš malou ruku. Tyto neúspěchy se ho velice dotkly a nakonec se s velkou lítostí rozhodl odejít na gymnázium, ale přesto velice prahl po hudbě. Štěstí se na něj usmálo až po třech letech, kdy mu po velké snaze dovolili nastoupit do nově založené školy Adolfa Mikeše, kde se hra na klavír vyučovala podle nových metod skladatele L. Delpeho. Mikešovi se hned od počátku zalíbil a i on sám se snažil být velice pilným žákem. Za šest let, které strávil na této škole, se stal vynikajícím klavíristou, jehož jméno se během nedlouhé doby rozneslo po hudebním světě v Praze a v okolí. Velkým zážitkem v letech studia bylo také turné po Americe, kde působil jako doprovázeč a sólista houslistky Marie Heritesové. Od této doby věnoval většinu svého času hudbě. Hodně času začal trávit v Praze, kde si postupně získával obdiv jako interpret (např. v roce 1906 ...

Více od autora