Emanuel Poche, Luboš Hlaváček, Petr Wittlich, Dušan Konečný, Otakar Nový, Marie Benešová
Praha našeho věku : čtvero knih o Praze : architektura : sochařství : malířství : užité umění

1978 | Nakladatelství Panorama

Sborník zahrnuje výtvarné dějiny hlavního města od pražské secese, počátků moderní české architektury, moderního malířství a plastiky, přes vznik československého státu roku 1918 a výstavbu Prahy jako hlavního města republiky, dále počátky funkcionalismu a konstruktivismu a úsilí o moderní užité umění, pokračuje novým …rozvojem uměleckého dění po druhé světové válce a obnovou vynikajících stavebních památek pro nové veřejné účely. Zahrnuje socialistický realismus v umění po roce 1948, nové stavební techniky, poválečné užité umění a průmyslové výtvarnictví. Vyúsťuje v Praze 70. let 20. stol., kdy socialistické budování stále výrazněji poznamenává vzhled města výstavbou nových čtvrtí, závodů i objektů reprezentativního charakteru. - Statím zabývajícím se pražskou architekturou, sochařstvím pražských veřejných prostranství, malířstvím a grafikou v Praze i Prahou jako střediskem užitého umění předchází stručný úvod přibližující dějinné a společenské pozadí uměleckého vývoje. - Sborník doprovází řada vyobrazení - V závěru práce nechybí jmenný a věcný rejstřík. Sborník zahrnuje výtvarné dějiny hlavního města od pražské secese, počátků moderní české architektury, moderního malířství a plastiky, přes vznik československého státu roku 1918 a výstavbu Prahy jako… hlavního města republiky, dále počátky funkcionalismu a konstruktivismu a úsilí o moderní užité umění, pokračuje novým rozvojem uměleckého dění po druhé světové válce a obnovou vynikajících stavebních památek pro nové veřejné účely. Zahrnuje socialistický realismus v umění po roce 1948, nové stavební techniky, poválečné užité umění a průmyslové výtvarnictví. Vyúsťuje v Praze 70. let 20. stol., kdy socialistické budování stále výrazněji poznamenává vzhled města výstavbou nových čtvrtí, závodů i objektů reprezentativního charakteru. - Statím zabývajícím se pražskou architekturou, sochařstvím pražských veřejných prostranství, malířstvím a grafikou v Praze i Prahou jako střediskem užitého umění předchází stručný úvod přibližující dějinné a společenské pozadí uměleckého vývoje. - Sborník doprovází řada vyobrazení - V závěru práce nechybí jmenný a věcný rejstřík.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	438 , 8 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 2. 2024 13:36
Číslo položky:	773424

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora

Petr Wittlich

Petr Wittlich je český historik umění a autor řady odborných publikací v oboru dějiny umění. Petr Witllich se narodil 23. května 1932 v Českých Budějovicích. Pochází z umělecky zaměřeného prostředí: jeho otec v 16 letech odešel z domu s kočovnou hereckou společností, matka byla dcerou hudebníka z herecké skupiny paní Zellnerové. Do základní školy docházel v Telči . Původně chtěl být malířem. Jak sám říká, žádná velká osobnost v době jeho mládí ho nijak zásadně neovlivnila; důvodem byla silná vlna emigrace významných osob tehdejší československé společnosti po roce 1948. V roce 1951 úspěšně vykonal přijímací řízení na FF UK na obor Dějiny umění . Jeho studium na FF UK bylo pochopitelně poznamenáno politickými názory 50. let, řada odborníků musela své působení na univerzitě ukončit, aby mohli být nahrazeni politicky „spolehlivějšími“ lidmi; samozřejmě nemohl za uměním cestovat a tak většinu děl poznal pouze skrze reprodukce. Přes nepřízeň doby se snažil být vždy ve styku i tzv. „neoficiálním uměním“ – např. skupina „Máj“ , skupina „konfrontací“ . Zájem o umělce na „černé listině“ bylo pro tehdejší politický režim nežádoucí, proto když jednou Petr Wittlich napsal do časopisu Umění článek o moderním sochařství , příspěvek nakonec nevyšel. Svá vysokoškolská studia dokončil v roce 1956, absolvoval prací o Janu Štursovi. Poté začíná na UK jeho dlouholetá kariéra asistenta. Habilitační práci odevzdal v roce 1969, ale o rok později mu byla vrácena a označena jako politicky nevhodná, proto byl odborným asistentem celých 30 let. Wittlich se snažil dějiny umění obhajovat, podporovat zájem o památkovou péči a kulturu jako takovou i...

Více od autora