Mircea Eliade
Posvátné a profánní

2006 | Nakladatelství Oikoymenh

Interpretace vývoje dvou modalit bytí ve světě, tedy posvátného a profánního, odhaluje skutečnost, že většina situací, jež náboženský člověk primitivních společností a archaických civilizací přijímal za své, byla již dávno překonána dějinami. Nezmizely však beze stopy, poněvadž představují nedílnou součást našich vlast…ních dějin... Náboženský člověk přijímá za svůj specifický způsob existence ve světě, který lze navzdory značnému množství dějinně náboženských forem vždy rozpoznat. Věří, že existuje absolutní skutečnost, posvátno, transcendující tento vedlejší svět, ale rovněž se v něm projevuje a tak jej činí skutečným. Opírá se o víru: život má posvátný původ a lidská bytost aktualizuje všechny své potenciality natolik, nakolik participuje na skutečnosti. Reaktulizací posvátných dějin napodobuje božské chování, zaujímá místo po boku bohů a udržuje se v jejich blízkosti. Nenáboženský člověk jest potomkem i dílem člověka náboženského, protože se konstituoval na základě situace, jíž přijali za svou jeho předkové. Zrodil se v opozici k vlastnímu předchůdci skrze snahu zbavit sebe sama veškeré "náboženskosti". Nemůže tudíž zrušit svoji minulost, neboť sám personifikuje její výplod. Profánní člověk nese stopy chování člověka náboženského, avšak zbavené náboženského významu... Interpretace vývoje dvou modalit bytí ve světě, tedy posvátného a profánního, odhaluje skutečnost, že většina situací, jež náboženský člověk primitivních společností a archaických civilizací přijímal …za své, byla již dávno překonána dějinami. Nezmizely však beze stopy, poněvadž představují nedílnou součást našich vlastních dějin... Náboženský člověk přijímá za svůj specifický způsob existence ve světě, který lze navzdory značnému množství dějinně náboženských forem vždy rozpoznat. Věří, že existuje absolutní skutečnost, posvátno, transcendující tento vedlejší svět, ale rovněž se v něm projevuje a tak jej činí skutečným. Opírá se o víru: život má posvátný původ a lidská bytost aktualizuje všechny své potenciality natolik, nakolik participuje na skutečnosti. Reaktulizací posvátných dějin napodobuje božské chování, zaujímá místo po boku bohů a udržuje se v jejich blízkosti. Nenáboženský člověk jest potomkem i dílem člověka náboženského, protože se konstituoval na základě situace, jíž přijali za svou jeho předkové. Zrodil se v opozici k vlastnímu předchůdci skrze snahu zbavit sebe sama veškeré "náboženskosti". Nemůže tudíž zrušit svoji minulost, neboť sám personifikuje její výplod. Profánní člověk nese stopy chování člověka náboženského, avšak zbavené náboženského významu...

Stav

Velmi dobrý

vpisky propiskou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, vpisky propiskou
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	147
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072981757
ISBN:	9788072981755
Edice:	125. svazek ed. 125. svazek ed. Oikúmené
Vydání:	2., přehlédnuté a opr. vyd., V Oikúmené 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 5. 2025 14:20
Číslo položky:	1239776

O autorovi

Mircea Eliade

Mircea Eliade byl rumunský religionista, historik a filosof náboženství, spisovatel, esejista, kritik, profesor a také diplomat fašistického Rumunska , od roku 1966 naturalizovaný Američan. Hovořil plynně rumunsky, francouzsky, německy, italsky a anglicky, ovládal také hebrejštinu, perštinu a sanskrt. Pro religionistiku jde o jednu z nejdůležitějších postav vůbec. V roce 1928 se na Bukurešťské univerzitě setkal s Emilem Cioranem a Eugène Ionescem. V tomto období Eliade udržoval styky se Železnou gardou , krajně pravicovou politickou organizací. Léta 1928–1931 zahrnují jedno z nejdůležitějších Eliadových období – pobyt v Indii. Po získání soukromého stipendia se v Kalkatě věnuje studiu sanskrtu a jógy. Učitelem se mu stává indický filozof Surendranath Dasgupta, do jehož dcery Maitreyi se Eliade zamiluje. Protože jde o nerovný vztah, musí Eliade opustit učitelův dům a odchází meditovat do jednoho himálajského kláštera. Po návratu z Indie vydává své vzpomínky a v roce 1933 román Maitreyi, který ho okamžitě v Rumunsku proslaví. V březnu 1940 byl s podporou rumunského ministra propagandy Constantina Giuresca jmenován kulturním atašé při velvyslanectví Rumunska v Londýně a téhož roku vycházejí fantastické novely Tajemství doktora Honigbergera a Noci v Šúrámpuru . V létě roku 1940 se v Rumunsku diktatura krále Carola II transformovala v totalitní fašistický režim orientovaný na Německo. V únoru 1941, poté co Velká Británie přerušila diplomatické styky s Rumunskem, je Eliade přemístěn do Portugalska, kde pracuje na velvyslanectví v Lisabonu. V červenci 1942 přijíždí naposledy do Rumunska, aby osobně předal rumunskému diktátorovi Ionu Antonescovi poselství od portugalského ministerského předsedy Antonia Salazara. V období od listopadu do prosince 1944 napsal mnoho článků o Eliadově návratu Oscar Lemnaru. Mircea Eliade se chce vrátit...

Více od autora