Josef Kajetán Tyl
Poslední Čech : novela

1925 | Nakladatelství B. Kočí

Autorův neúspěšný román, obrací se v něm k odnárodněné šlechtě. Hrabě Velenský se považuje za posledního Čecha a chce pro národ získat svého syna, který se národu vzdálil. Nakonec se mu to podaří. Řeší zde generační problémy. V tomto díle převažují romantické prvky nad realistickými. Bylo terčem kritiky Karla Havlíčka …Borovského. Autorův neúspěšný román, obrací se v něm k odnárodněné šlechtě. Hrabě Velenský se považuje za posledního Čecha a chce pro národ získat svého syna, který se národu vzdálil. Nakonec se mu to podaří. Řeš…í zde generační problémy. V tomto díle převažují romantické prvky nad realistickými. Bylo terčem kritiky Karla Havlíčka Borovského.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Velmi dobrý

zašlé stránky

Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.

Další varianty

	Stav Velmi dobrý zašlé stránky	Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.	~~59 Kč~~ LETO26: 34 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.	~~59 Kč~~

O knize

Stav:	Velmi dobrý, zašlé stránky
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	220
Jazyk:	česky
Vydání:	II. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 7. 2024 8:25
Číslo položky:	920450

O autorovi

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Jeho otec František, který byl v úředních záznamech psán též jako Till, Tille, Tylli nebo Týl, byl hudebníkem u 28. pěšího pluku, matka Barbora byla dcerou mlynáře Ignáce Králíka, vzali se 15. listopadu 1807. Otec odešel od vojska v roce 1809 a pracoval jako krejčař. Rodné jméno Josef Kajetán Till změnil na „Týl“ roku 1825 a na „Tyl“ až roku 1838. Od roku 1822 studoval staroměstské Akademické gymnázium v Praze, roku 1827 odešel pokračovat na gymnázium do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil. Stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou, herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se pak v roce 1839 oženil. Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy. V Praze získal místo účetního ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině. Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy české a až roku 1835 se název zřejmě na podnět Františka Palackého, zjednodušil na Květy. Redigoval jej do roku 1836 a v letech 1840–1845. Dále vydával časopis Vlastimil , v letech 1846–1849 redigoval Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro venkov – Sedlské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1833, společně s Karlem Slavojem Amerlingem, Františkem Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, Františkem Hajnišem, Františkem Krumlovským, Karlem Hynkem Máchou a dalšími, založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v Kajetánském domě lékárníka a divadelníka Jana Dobromila Arbeitera. Bylo zaměřen...

Více od autora