Carlo Goldoni
Poprask na laguně

1981 | Nakladatelství Dilia

V malém městečku Chiozza nedaleko Benátek čekají ženy dvou rodů na návrat mužů - rybářů z moře. Sestra patrona Toniho Lucietta vyhlíží svého milého Titta Nane. Na toho si však myslí i Checca, sestra paní Libery, ženy patrona Fortunata. Orsetta, druhá sestra paní Libery, čeká na Beppa, bratra patrona Toniho. Na Toniho č…eká jeho manželka paní Pasqua. Zprvu poklidná rozmluva žen se brzy mění v temperamentní hádku... V malém městečku Chiozza nedaleko Benátek čekají ženy dvou rodů na návrat mužů - rybářů z moře. Sestra patrona Toniho Lucietta vyhlíží svého milého Titta Nane. Na toho si však myslí i Checca, sestra p…aní Libery, ženy patrona Fortunata. Orsetta, druhá sestra paní Libery, čeká na Beppa, bratra patrona Toniho. Na Toniho čeká jeho manželka paní Pasqua. Zprvu poklidná rozmluva žen se brzy mění v temperamentní hádku...

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	91 l
Jazyk:	česky
Vystaveno:	5. 2. 2019 14:9
Číslo položky:	52870

O autorovi

Carlo Goldoni

Carlo Goldoni byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes. Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini , práva v Pavii a později v Modeně . Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Více od autora