Vladislav Vančura
Pole orná a válečná

1947 | Nakladatelství Družstevní práce

Tento román, který je ovlivněn první světovou válkou, nemá jednotný děj, ale skládá se z řady epizod, které nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří tu dva světy, které staví do protikladu – mírový vesnický a válečný. Vančura chce ukázat jak válka převrací životy lidí, ukazuje, že i zlodějíček a ničema se může stát …hrdinou .

5. vyd.

Z přebalu knihy:

Rod hrdých baronů Danowitzů z Ouhrova hyne a zaniká v zmatku nesmyslné a bláznivé světové světové války, v níž pyšný dědic rodu umírá na válečném poli, umírá však – jaký výsměch osudu – proti představám rodové tradice smrtí zcela nedůstojnou. Pro pyšného starého barona tím vymřel poslední representační dědic, neboť druhý syn, Josef, nemá vlastnosti šlechtice. Je ironií, že duch panovačných baronů našel v mnohém příbuznou duši v ouhrovském idiotu, bezděčném vrahovi, kterým je František Řeka, pasák volů na jejich panství. I on prošel liticí války a byl její nepoznanou obětí, válečníkem z náhody, vojákem bez práv a povinností, hmotou bez duše. Pole orná a válečná je román, kterým Vladislav Vančura bezohledně strhává roušku nad hrozným živořením zemědělského dělnictva, jehož vysněným ideálem byla pruhovaná kazajka starobince, zatím co baron z majetku, vydřeného těmito dělníky, velkoryse udržuje šlechtický přepych. Válku samu ukázal Vladislav Vančura v plné hrůze a štítivosti, jako nelidský zločin lidí bez rozumu a bez srdce, jenž nalezne porozumění jen u idiota a exaltovaného šlechtice. Vladislav Vančura zachycuje svým dílem pravou podobu člověka, skutečného života, lidské důstojnosti i bídy. Tento román, který je ovlivněn první světovou válkou, nemá jednotný děj, ale skládá se z řady epizod, které nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří tu dva světy, které staví do protikladu – mírový… vesnický a válečný. Vančura chce ukázat jak válka převrací životy lidí, ukazuje, že i zlodějíček a ničema se může stát hrdinou .

5. vyd.

Z přebalu knihy:

Rod hrdých baronů Danowitzů z Ouhrova hyne a zaniká v zmatku nesmyslné a bláznivé světové světové války, v níž pyšný dědic rodu umírá na válečném poli, umírá však – jaký výsměch osudu – proti představám rodové tradice smrtí zcela nedůstojnou. Pro pyšného starého barona tím vymřel poslední representační dědic, neboť druhý syn, Josef, nemá vlastnosti šlechtice. Je ironií, že duch panovačných baronů našel v mnohém příbuznou duši v ouhrovském idiotu, bezděčném vrahovi, kterým je František Řeka, pasák volů na jejich panství. I on prošel liticí války a byl její nepoznanou obětí, válečníkem z náhody, vojákem bez práv a povinností, hmotou bez duše. Pole orná a válečná je román, kterým Vladislav Vančura bezohledně strhává roušku nad hrozným živořením zemědělského dělnictva, jehož vysněným ideálem byla pruhovaná kazajka starobince, zatím co baron z majetku, vydřeného těmito dělníky, velkoryse udržuje šlechtický přepych. Válku samu ukázal Vladislav Vančura v plné hrůze a štítivosti, jako nelidský zločin lidí bez rozumu a bez srdce, jenž nalezne porozumění jen u idiota a exaltovaného šlechtice. Vladislav Vančura zachycuje svým dílem pravou podobu člověka, skutečného života, lidské důstojnosti i bídy.

Vyberte kus s kódem BF2025: 44 Kč

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý obálka s flíčky	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Poznámka:	obálka František Muzika
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	230
Jazyk:	česky
Edice:	Kmeň, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Dílo Vladislava Vančury
Vydání:	Dílo Vladislava Vančury (3.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2022 14:10
Číslo položky:	342292

O autorovi

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. V době druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a roku 1942 byl popraven. Narodil se v Háji ve Slezsku. Matka se jmenovala Marie, narozena 19. září 1863 v Klucích na Čáslavsku, původem z katolické rodiny. Otec evangelík Václav Vojtěch Vančura se v době Vančurova narození živil jakožto úředník cukrovaru v Háji u Opavy. Místo po chvíli opustil a rodina se dlouhá léta stěhovala. Během šesti let Vančurova života rodina žila v Cvrčově u Tovačova, Tovačově, Praze, Močovicích u Čáslavi, Libici nad Cidlinou, Havransku a nakonec v Davli, kde se rodina na celých sedmnáct let usadila. Vančura zde docházel do místní tříletky, později se učil soukromě. Měl starší sestru Marii a tři mladší sestry – Otilii, Františku a Ludmilu. Jeho příbuzný byl Antonín Vančura – Jiří Mahen. Primu a sekundu vystudoval na Malostranském gymnáziu, kde žil bez rodičů, tercii a kvartu v Benešově, kde potkal Karla Nového – celé čtyři roky se o něho a sourozence starala sestra Marie. Ani na jedné škole nebyl spokojen. Měl kázeňské problémy, z nichž jeden vyústil v propadnutí jeho a dalších žáků včetně Karla Nového. Příčinou bylo sympatizování s protirakouskými myšlenkami, tíhnutí k socialismu a Masarykovi. To vyústilo v debatní kroužek, kde se mimo tato témata diskutovalo i o umění a náboženství. Benešovská léta Vančura zobrazil ve svém Pekaři Janu Marhoulovi. Mladý, věčně zamyšlený Jan Josef se zde dostal do křížku se zeměpisářem Brunculíkem a katechetou Kovářem – ve Vančurově Benešově dějepisář Brunclík a katecheta Kolář. Do kvarty se nevrátil a místo toho se stal knihkupeckým příručím ve Vysokém Mýtě, dále se učil fotografem, zkoušel Grafickou unii v Praze a zinkografii Unie na Vyšehradě. Od mládí Vančura tíhnul k malířství a tak studoval na umělecko-průmys...

Více od autora