Ivan Vičar
Pohádky skřítka Bonifáce

2008 | Nakladatelství s.n

Psali jsme tu nedávno o Vičarově knížce Podivuhodné příběhy lesního skřítka Bonifáce . Koncem loňského roku se jí dostalo pokračování a opět ilustrovaného Jaromírem Františkem Palmem ; znovu také v kresebném stylu Adolfa Borna. Věnujme se ale teď vlastnímu textu.
Sestává z deseti samostatných pohádek a dalších šesti… uzavřených do příběhu O nemocné Liběnce aneb skřítek Bonifác vypravuje. Vázaný, vlastním nákladem vydaný svazek uzavírá třináct slok písničkového textu o titulní bytosti, jež je „velikosti vrabce“ a vždy vyzbrojena kouzelnou čepicí. Bonifác opět kouzlí, pomáhá a pohádkami nejen léčí, on v nich i sám vystupuje, přičemž na světě existuje odnepaměti, takže ledacos ovlivnil. Je to vlastně Bůh.
Jestli si Ivan Vičar nedělá s něčím hlavu, pak je to původnost. Tím však chválabohu nechci říct, že by kdykoli opisoval. Prostě jen rád neví – a připomíná tak jakéhosi božího vypravěče, který vše vidí poprvé a užasle a znovu začíná od píky modelovat zem. Jen díky tomu se taky dovíme, proč pštrosi strkají hlavu do písku , proč zvířata nemluví lidskou řečí i „jak válčily myši s žábami“ . Dále zvíme, které zvíře je nejstatečnější a proč tučňáci chodí ve fracích . Zvlášť mě zaujala krátká historka na téma „kam zmizeli draci“, která umisťuje na pól činnou sopku a do středu Země houf dinosaurů, kteří tam právě touhle sopkou utekli před dobou ledovou . A Vičar si umí pohrát i s jazykem, jak dokazuje nejen pohádka O medjedu a včelách.
Jinak dobrácká knížka má ovšem i negativního hrdinu: čaroděje Zlomora ze souhvězdí Velké Černé Pijavice. A jestliže nás nedávno J. K. Rowlingová obšťastnila pravým hororem Mágovo chlupaté srdce – v knize Bajky barda Beedleho –, nastupuje u nás ve stejný čas Ivan Vičar s Pohádkou o chlupaté princezně: v ní dá titulní „krasavici“ dohromady s podobně chlupatým „malým princem“ vychovaným vlčicí. Ano: Mauglí se zde neuvěřitelně snoubí s prvky jako vystřiženými ze Shrecka.
A další pohádky? Ta o princezně Kočce stříbrné je pro změnu variantou legendy o zamilované, která nemohla oživit milého, takže nechala sebe i jeho vstoupit do kočičích těl . Následuje pohádková burleska o koktavém princi, kterého jeho nastávající píchne v rozhodující chvíli svatebního obřadu špendlíkem do zadnice, načež princ se hned vyléčí. Ani Pohádka o modrém zajíčkovi nepůsobí věru příliš původně – ovšem tak, jak nám ji autor předkládá, bezesporu původní je.
A tak je tomu ve Vičarově nové knížce naštěstí většinou. Finálními poučeními typu „moudřejší ustoupí“ se přitom autor blíží bajkám , avšak celkovým pojetím pohádek i způsobem jejich reprodukce má nakročeno spíš k Ondřeji Sekorovi, a zvlášť jeho Poště v zoo. Až samozřejmě na to, že u Sekory princ od krále nikdy neměl slíbeno „půl království a supermoderní počítač“… Psali jsme tu nedávno o Vičarově knížce Podivuhodné příběhy lesního skřítka Bonifáce . Koncem loňského roku se jí dostalo pokračování a opět ilustrovaného Jaromírem Františkem Palmem ; znovu také v kr…esebném stylu Adolfa Borna. Věnujme se ale teď vlastnímu textu.
Sestává z deseti samostatných pohádek a dalších šesti uzavřených do příběhu O nemocné Liběnce aneb skřítek Bonifác vypravuje. Vázaný, vlastním nákladem vydaný svazek uzavírá třináct slok písničkového textu o titulní bytosti, jež je „velikosti vrabce“ a vždy vyzbrojena kouzelnou čepicí. Bonifác opět kouzlí, pomáhá a pohádkami nejen léčí, on v nich i sám vystupuje, přičemž na světě existuje odnepaměti, takže ledacos ovlivnil. Je to vlastně Bůh.
Jestli si Ivan Vičar nedělá s něčím hlavu, pak je to původnost. Tím však chválabohu nechci říct, že by kdykoli opisoval. Prostě jen rád neví – a připomíná tak jakéhosi božího vypravěče, který vše vidí poprvé a užasle a znovu začíná od píky modelovat zem. Jen díky tomu se taky dovíme, proč pštrosi strkají hlavu do písku , proč zvířata nemluví lidskou řečí i „jak válčily myši s žábami“ . Dále zvíme, které zvíře je nejstatečnější a proč tučňáci chodí ve fracích . Zvlášť mě zaujala krátká historka na téma „kam zmizeli draci“, která umisťuje na pól činnou sopku a do středu Země houf dinosaurů, kteří tam právě touhle sopkou utekli před dobou ledovou . A Vičar si umí pohrát i s jazykem, jak dokazuje nejen pohádka O medjedu a včelách.
Jinak dobrácká knížka má ovšem i negativního hrdinu: čaroděje Zlomora ze souhvězdí Velké Černé Pijavice. A jestliže nás nedávno J. K. Rowlingová obšťastnila pravým hororem Mágovo chlupaté srdce – v knize Bajky barda Beedleho –, nastupuje u nás ve stejný čas Ivan Vičar s Pohádkou o chlupaté princezně: v ní dá titulní „krasavici“ dohromady s podobně chlupatým „malým princem“ vychovaným vlčicí. Ano: Mauglí se zde neuvěřitelně snoubí s prvky jako vystřiženými ze Shrecka.
A další pohádky? Ta o princezně Kočce stříbrné je pro změnu variantou legendy o zamilované, která nemohla oživit milého, takže nechala sebe i jeho vstoupit do kočičích těl . Následuje pohádková burleska o koktavém princi, kterého jeho nastávající píchne v rozhodující chvíli svatebního obřadu špendlíkem do zadnice, načež princ se hned vyléčí. Ani Pohádka o modrém zajíčkovi nepůsobí věru příliš původně – ovšem tak, jak nám ji autor předkládá, bezesporu původní je.
A tak je tomu ve Vičarově nové knížce naštěstí většinou. Finálními poučeními typu „moudřejší ustoupí“ se přitom autor blíží bajkám , avšak celkovým pojetím pohádek i způsobem jejich reprodukce má nakročeno spíš k Ondřeji Sekorovi, a zvlášť jeho Poště v zoo. Až samozřejmě na to, že u Sekory princ od krále nikdy neměl slíbeno „půl království a supermoderní počítač“…

s kódem BREZEN26: 179 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	86
Jazyk:	česky
ISBN10:	8025431401
ISBN:	9788025431405
Ilustrátor:	Jaromír František Palme
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Česko
Vystaveno:	20. 2. 2026 10:4
Číslo položky:	1626957

O autorovi

Ivan Vičar

Spisovatel. Vystudoval střední zemědělskou školu v Třebíči a Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po studiích pracoval v různých ekonomických funkcích v zemědělských družstvech a na státním statku na Domažlicku. Od roku 1990 působí v Plzni, kde v r. 1993 založil vlastní auditorskou kancelář a jako auditor pracuje dodnes. Od mládí se střídavě věnoval malování a uskutečnil nebo se zúčastnil i několika výstav. První jeho vydanou literární prací byla v r. 2005 novela Faust a Zuzanka, která je z větší částí romancí na pozadí událostí v devadesátých letech pramenících z událostí v r. 1968 a následujících. Novela vyšla v nákladu 500 výtisků a víceméně se rozešla mezi přátele a známé. V r. 2007 vydal knihu „Podivuhodná dobrodružství lesního skřítka Bonifáce“. Čtenář se z ní humornou formou „dozví“, proč krtci žijí pod zemí a pořád hrabou, proč už psi nelítají jako dřív, proč zebry pořád chodí v županu, proč raci lezou pozpátku, jak vznikli netopýři a mnoho podobných „pravdivých“ příběhů o tom, co přímo či nepřímo způsobil mrňavý, ale mocný skřítek Bonifác. Knihu vyzdobil známý ilustrátor, pan Palme. Připravena k vydání je další kniha o Bonifácovi, „Pohádky skřítka Bonifáce“ a dětské pohádkové vyprávění pro poněkud starší děti, „KARA MOR, poslední čaroděj ze země Kůd“. Ve studiu v Brně se připravuje CD s povídkami z prvního Bonifáce a překlad této knihy do slovenštiny.

Více od autora