Émile Zola
Pod pokličkou

1963 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

„Ukázat buržoazii v její nahotě, podat nejvášnivější obžalobu, jakou je možno vmésti do tváře francouzské společnosti“, bylo Zolovi hlavním cílem tohoto otřesně pravdivého vylíčení života v jednom z pařížských činžovních domů. Pod pokličkou na odiv stavěného pořádku a počestnosti v něm bují neřesti všeho druhu a mění j…ej v žumpu, která přetéká hanebnostmi a je odpornou ukázkou mravního rozkladu buržoazní třídy.

Vyšlo také pod názvem U rodinného krbu. „Ukázat buržoazii v její nahotě, podat nejvášnivější obžalobu, jakou je možno vmésti do tváře francouzské společnosti“, bylo Zolovi hlavním cílem tohoto otřesně pravdivého vylíčení života v jednom z p…ařížských činžovních domů. Pod pokličkou na odiv stavěného pořádku a počestnosti v něm bují neřesti všeho druhu a mění jej v žumpu, která přetéká hanebnostmi a je odpornou ukázkou mravního rozkladu buržoazní třídy.

Vyšlo také pod názvem U rodinného krbu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	393
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jiří Pechar
Edice:	Knihovna klasiků., 5. svazek ed. 5. svazek ed. Spisy Émila Zoly, Knihovna klasiků : Spisy É. Zoly
Vydání:	Vydání v SNKLU první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 8. 2025 11:30
Číslo položky:	1329082

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora