Josef Režný
Po stopách dudáků na Prácheňsku

Josef Režný

Josef Režný byl český dudák a folklorista, výrazná osobnost českého národopisu. Od dětství měl vztah k lidové hudbě. Hrál na housle, violu, kontrabas. V době studií na strakonickém gymnáziu se uplatnil ve studentském orchestru jako basista. Koncem roku 1942 začal hrát na basu ve Strakonické dudácké kapele. Měl několik povolání – byl učitelem, úředníkem, ale i dělníkem v České zbrojovce ve Strakonicích. Dlouhou dobu byl ředitelem Městského muzea ve Volyni. Měl řadu zálib. Po 2. světové válce se také stal sbormistrem strakonického mužského pěveckého spolku Palla ČZ. Jeho zájem o lidovou hudbu a národopis však převládl. Roku 1949 založil Národopisný soubor, který se věnoval i lidovým tancům. Soubor změnil v roce 1950 název na Prácheňský soubor lidových písní a tanců, který nese dodnes, a on se stal jeho vedoucím. Šlo především o odborníka v oboru lidových hudebních nástrojů se zaměřením na dudy. Dlouhodobě se věnoval výzkumu a dokumentaci dud a dudácké muziky nejen u nás, ale i v Evropě. Na dudy naučil hrát mnoho zájemců z Čech i zahraničí. V letech 1955–1961 spoluzakládal a organizoval Jihočeské slavnosti písní a tanců ve Strakonicích a později Mezinárodní dudácký festival . V posledních letech byl čestným předsedou programové rady MDF. Z oblasti národopisu je významná i jeho sběratelská činnost na Prácheňsku – hlavně v okolí měst Strakonice a Volyně. Nasbíral více než 1000 zápisů lidových písní, 76 různých tanců. Pořídil nahrávky, notové přepisy dudácké hry. Zapisoval také nářečí, přísloví, zvyky apod.