Antonín Zápotocký
Po staru se žít nedá

1948 | Nakladatelství Práce

Zhruba chronologicky seřazené projevy a články zásadně se vyslovující k aktuálním otázkám hospodářským, politickým, sociálním i mravním. Záp. kritisuje nežádoucí zjevy té doby abojujezaodstraněnízbytků vykořisťovatelského systému. Zdůrazňuje nový vztah pracujících k práci a osvětluje nový, spravedlivý řád. Zhruba chronologicky seřazené projevy a články zásadně se vyslovující k aktuálním otázkám hospodářským, politickým, sociálním i mravním. Záp. kritisuje nežádoucí zjevy té doby abojujezaodstraněnízbyt…ků vykořisťovatelského systému. Zdůrazňuje nový vztah pracujících k práci a osvětluje nový, spravedlivý řád.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	270
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 11. 2024 8:4
Číslo položky:	1045865

O autorovi

Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...

Více od autora