Vladimír Mikeš je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012. Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor , následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale , Premio Circe Sabaudia , Premio A. M. Ripellino . Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena. 31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla. V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého ; tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní. Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám. Četné překlady divadelních her...