Naděžda Plíšková
Plíšková podle abecedy

Naděžda Plíšková

Naděžda Plíšková byla česká grafička, keramička, autorka sochařských objektů a básnířka. Naděžda Plíšková studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1954–1958 obor grafika na Akademii výtvarných umění v Praze . Stipendijní pobyt na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku ukončila sérií dřevořezů ke knihám Karla Čapka. Poté byla přijata na obor malba v ateliéru prof. Karla Součka na pražské AVU, kde po ukončení studia strávila ještě dva čestné roky a složila státní zkoušku . Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše. Jejich dcera Karolína Neprašová-Kračková je rovněž výtvarnice. Od roku 1969 byla členkou SČUG Hollar. V letech 1968–1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde i autorskou výstavu . Další stipendium jí nabídla Fordova nadace v listopadu 1969, ale povolení k odjezdu do USA již nedostala. Po narození dcery a při omezené možnosti vystavovat se věnovala převážně tvorbě ex libris a psaní poezie pro samizdatové sborníky. V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře, podstoupila operaci a dlouhodobou rekonvalescenci. Po návratu z nemocnice, v dusivé atmosféře husákovské normalizace, téměř rezignovala na vlastní tvorbu. V roce 1983 píše Jindřichu Chalupeckému: „Kdybyste věděl, jak je těžké zvykat si na to, že s váma už nikdo nepočítá, a sledovat průměry, pilné průměry, co vystavují, intrikují a jedou vesele dál“ Od roku 1989 byla členkou volného sdružení Tolerance, ale její výtvarné i literární dílo je až do konce 90. let zřetelně poznamenáno neradostným osobním údělem. Zemřela v Praze 16. září 1999. Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. let...