František Burian
Plastická chirurgie

1959 | Nakladatelství Československé akademie věd

Přehled vývoje plastické chirurgie s popisem jejích prostředků a metod. Je podán postup a metodika jednotlivých zákroků u různých orgánů - při poranění, popálení, poleptání, opaření obličeje a rukou, náhradě nosu, víček, boltců, tváří, brady, čela, částí hlavy, trupu, břicha a končetin. Zvláštní pozornost je věnována v…rozeným a kosmetickým vadám. Přehled vývoje plastické chirurgie s popisem jejích prostředků a metod. Je podán postup a metodika jednotlivých zákroků u různých orgánů - při poranění, popálení, poleptání, opaření obličeje a rukou, …náhradě nosu, víček, boltců, tváří, brady, čela, částí hlavy, trupu, břicha a končetin. Zvláštní pozornost je věnována vrozeným a kosmetickým vadám.

Stav

Mírně opotřebená

vazba se začíná rozlepovat, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba se začíná rozlepovat, vše drží
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	101
Jazyk:	česky
Edice:	Nové obzory vědy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 4. 2025 15:2
Číslo položky:	1210413

O autorovi

František Burian

František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...

Více od autora