Knihy
Poezie
Česká poezie
Antonín Sova
Píseň o rovnosti

Antonín Sova
Píseň o rovnosti : básně

1951 | Nakladatelství Melantrich

Kniha je výborem ze Sovových básní dosud netištěných nebo knižně nepublikovaných, které Arne Novák nepojal do posmrtně vydané sbírky Sovovy nazvané "Za člověkem". Básně přibl. z let 1883-1927 jsou rozděleny do pěti oddílů: "Politická píseň" obsahuje básně nejstarší, v nichž se mladý básník staví do řady pracujících pro…stých lidí českého národa, kteří spolu s národnostním útlakem trpí i sociálním vykořisťováním. 2. odd. knihy má název podle torsa oddílu knihy, kterou A.S. chystal, ale nedopsal: "Ušlapaní". Na několika obrázcích z konce min. a poč. tohoto století nám ukazuje básník hluboký rozvrat a zvrácenost společenských poměrů i tlak prostředí. Samostatně je do knihy vložena sice nikoliv revoluční, ale pokroková "Píseň stavu" z r. 1892 inspirovaná stávkami podkrkonošských tkalců. Nejzávažnější částí svazku je odd. 4., odd. "politických rapsodií", odd. velkých programových básní, nazv. "Píseň o rovnosti". Verše posled. odd. "Co nesním o svobodě" - vznikly v letech 1917-1927; básník snící celý život o svobodě vítá široké lid. hnutí, které vedlo k zrodu ČSR, pozdravuje Říjnovou revoluci 1917 a hlásí se uvědoměle k třídě pracujících. Kniha je výborem ze Sovových básní dosud netištěných nebo knižně nepublikovaných, které Arne Novák nepojal do posmrtně vydané sbírky Sovovy nazvané "Za člověkem". Básně přibl. z let 1883-1927 jsou roz…děleny do pěti oddílů: "Politická píseň" obsahuje básně nejstarší, v nichž se mladý básník staví do řady pracujících prostých lidí českého národa, kteří spolu s národnostním útlakem trpí i sociálním vykořisťováním. 2. odd. knihy má název podle torsa oddílu knihy, kterou A.S. chystal, ale nedopsal: "Ušlapaní". Na několika obrázcích z konce min. a poč. tohoto století nám ukazuje básník hluboký rozvrat a zvrácenost společenských poměrů i tlak prostředí. Samostatně je do knihy vložena sice nikoliv revoluční, ale pokroková "Píseň stavu" z r. 1892 inspirovaná stávkami podkrkonošských tkalců. Nejzávažnější částí svazku je odd. 4., odd. "politických rapsodií", odd. velkých programových básní, nazv. "Píseň o rovnosti". Verše posled. odd. "Co nesním o svobodě" - vznikly v letech 1917-1927; básník snící celý život o svobodě vítá široké lid. hnutí, které vedlo k zrodu ČSR, pozdravuje Říjnovou revoluci 1917 a hlásí se uvědoměle k třídě pracujících.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	248
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 2. 2024 11:45
Číslo položky:	752016

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora