Josef Zvěřina
Pět cest k radosti : [výbor z díla]

1995 | Nakladatelství Zvon

Vybrala a uspořádala Jolana Poláková K nedožitým 90. narozeninám českého teologa vychází – od roku 1995 již potřetí – výbor z jeho nejvýznamnějších textů: od teologických statí přes dopisy představitelům komunistické moci až po komorní duchovní úvahy. Tento průřez Zvěřinovým celoživotním dílem je doplněn základní biogr…afií a bibliografií, předmluvou Oto Mádra a úryvky z biografického rozhovoru s Marií Rút Křížkovou. Trvalý zájem čtenářské veřejnosti o Zvěřinovo dílo potvrzuje, že inspirující síla Zvěřinova tvořivého myšlení je v nových situacích stále znovu a hlouběji oceňována.

Vybrala a uspořádala Jolana Poláková K nedožitým 90. narozeninám českého teologa vychází – od roku 1995 již potřetí – výbor z jeho nejvýznamnějších textů: od teologických statí přes dopisy představite…lům komunistické moci až po komorní duchovní úvahy. Tento průřez Zvěřinovým celoživotním dílem je doplněn základní biografií a bibliografií, předmluvou Oto Mádra a úryvky z biografického rozhovoru s Marií Rút Křížkovou. Trvalý zájem čtenářské veřejnosti o Zvěřinovo dílo potvrzuje, že inspirující síla Zvěřinova tvořivého myšlení je v nových situacích stále znovu a hlouběji oceňována.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	260
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071131369
ISBN:	9788071131366
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Sofia
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 8. 2024 10:50
Číslo položky:	940233

O autorovi

Josef Zvěřina

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Více od autora