Ivan Landsmann byl český spisovatel, původním povoláním horník. Jeho autobiografické knihy byly psány živým stylem, postavy mluví autentickým ostravským dialektem a hornickým slangem. Otec pracoval jako technický úředník v Tatře Kopřivnice, matka jako dělnice. Dětství prožil v Havířově-Šumbarku. Landsmann se učil na malíře pokojů, ale učení nedokončil. Později pracoval jako závozník a nastoupil na vojnu do Přáslavic u Olomouce. Po dokončení povinné vojenské služby pracoval šestnáct let na dole Antonín Zápotocký, nejdříve jako horník, později jako předák v geologickém průzkumu. Oženil se a měl dvě dcery. V červnu 1985 odjel za bratrem do Kanady a chtěl u něho zůstat. Po dvou měsících však musel Kanadu opustit. Na zpáteční cestě požádal při mezipřistání v Amsterdamu o politický azyl. Po těžkých začátcích bez znalosti nizozemštiny nebo angličtiny se seznámil s dalším českým emigrantem, písničkářem Jaroslavem Hutkou. Už v Kanadě začal s psaním zápisků. Na Hutkův popud pokračoval v psaní vzpomínek na práci v dole, zamýšlené z počátku hlavně jako terapie pro překonání traumat způsobených samotou a emigrací. Náhodou se tak odkryl Landsmanův vypravěčský talent. Později získal v Nizozemsku politický azyl, také na přímluvu Josefa Škvoreckého, který ho po přečtení části deníku označil, v dopise zaslaném nizozemským úřadům, za předního českého spisovatele. Ještě v devadesátých letech žil autor v Nizozemsku. V roce 2001 se vrátil do České republiky a několik let se marně pokoušel získat české občanství a tím například právo na penzi. Nějaký čas pracoval u ostrahy v pražském knihkupectví. Autorova první a nejoceňovanější kniha Pestré vrstvy vznikala během Landsmannova exilu v Nizozemsku a vyšla až po třinácti letech od svého dokončení v roce 1999. V první části se vrací do doby před emigrací a s použitím hornické mluvy zachycuje autenticky život na šachtě v „ocelovém srdci“ komunistického Československa. V druhé části pop...