Henrik Ibsen
Peer Gynt : dramatická báseň o deseti obrazech

1948 | Nakladatelství Nakladatelské družstvo Máje

Ibsenova tvorba jest poslední velký článek toho revolucionářského hnutí, jež natrvalo zakotvilo v evropské literatuře zvláště od dob Voltairových a Rousseauových, aby se stalo pevnou základnou k dalšímu vývoji dnešnímu.

Etický individualismus, to je ona filosofická koncepce vinoucí se celou Ibsenovou tvorbou a z…ískává kosmopolitické postavení největšímu básníku osobnostnímu celého světového písemnictví.

Vzdálen své vlasti, pod prudkým sluncem italským, píše Ibsen svého Branda, velkolepou básnickou zpověď a zároveň vášnivou obžalobu, v níž se zápalem stanoví požadavek mravní čistoty v duchu zušlechtěného křesťanství. Na sklonku svých třicátých let soustřeďuje se básník na to, aby pronikl a dramaticky vztyčil skladný typ norský a roku 1867 dokončuje Peera Gynta.

Obě díla zamýšlel původně jako epické básně a epickými zůstala. Co v Brandovi vyjádřil kladně, tomu dal negativní výraz v básnické folii tohoto dramatu, v Peeru Gyntovi. »Buď sám sebou« jest devisou silného Branda s pevnou vůlí, jenž nese s nejúzkostlivějši odpovědností následky svých činů, a který chápe, že svým býti znamená vypracovati v sobě do důsledků obraz boží. Brand je bojovník proti vší polovičatosti, všemu kompromisnictví, proti pohrávání s dobrem a zlem. Peer Gynt, bezcílný slaboch, urážlivé vyzývavý s pyšným nedostatkem úměrnosti se na své pouti světem stává toho všeho zosobněním. Fantazírující snílek, žvanil a lhář je tragicky groteskní Peer Gynt, ten protihrdinský hrdina, jednající podle zásady »čiň co je ti příjemno, žij sám sebe«.

Jsou všichni z jednoho literárního rodu, Ibsenův Peer Gynt, Turgeněvův Rudin i Byronův Don Juan, všichni jsou »mučedníky fantasie«.

Brandovský individualismus a gyntovský egotismus vyrůstají z téhož kořene Lutherského protestantismu, oba jeho protiklady náležejí k sobě co nejtěsněji.

Peer Gynt je nejnárodnější dílo Ibsenovo. Básník se v něm snaží vystopovat samu prapodstatu národní povahy svých krajanů a nachází ji ve lži, kterou vysvětluje přetlakem fantasie a svádí touto realistickou kritikou národního selství velkou bitvu s romantikou, především Björnsonovou, jenž oslavuje v norském sedláku uchované rysy národní bohatýrské povahy starých vikingů a skaldů.

Ibsen vzal Peerem Gyntem na sebe nej vyšší básnický úkol kritika svých spoluobčanů jako celku. Ale básnická síla a psychologická hloubka, s jakou je Peer Gynt viděn a vržen, rozšiřuje platnost obecného egotismu národního přes hranice básníkovy vlasti a pozdvihly jej na typický egotismus všelidský.

V silné a šťastné dramaturgické úpravě a ve skvostném překladu vynikajícího českého básníka Bohumila Mathesia, jenž plné dostihuje vzlet, sílu a všechen severský půvab nejbarevnější dramatické básně Ibsenovy, blížící se prostonárodní poesii norské, dostává se tak Peer Gynt českému čtenáři jako jedno z nejcennějšich děl světového písemnictví dramatiky a jeden z českých překladů nejzávažnějších. Ibsenova tvorba jest poslední velký článek toho revolucionářského hnutí, jež natrvalo zakotvilo v evropské literatuře zvláště od dob Voltairových a Rousseauových, aby se stalo pevnou základnou k další…mu vývoji dnešnímu.

Etický individualismus, to je ona filosofická koncepce vinoucí se celou Ibsenovou tvorbou a získává kosmopolitické postavení největšímu básníku osobnostnímu celého světového písemnictví.

Vzdálen své vlasti, pod prudkým sluncem italským, píše Ibsen svého Branda, velkolepou básnickou zpověď a zároveň vášnivou obžalobu, v níž se zápalem stanoví požadavek mravní čistoty v duchu zušlechtěného křesťanství. Na sklonku svých třicátých let soustřeďuje se básník na to, aby pronikl a dramaticky vztyčil skladný typ norský a roku 1867 dokončuje Peera Gynta.

Obě díla zamýšlel původně jako epické básně a epickými zůstala. Co v Brandovi vyjádřil kladně, tomu dal negativní výraz v básnické folii tohoto dramatu, v Peeru Gyntovi. »Buď sám sebou« jest devisou silného Branda s pevnou vůlí, jenž nese s nejúzkostlivějši odpovědností následky svých činů, a který chápe, že svým býti znamená vypracovati v sobě do důsledků obraz boží. Brand je bojovník proti vší polovičatosti, všemu kompromisnictví, proti pohrávání s dobrem a zlem. Peer Gynt, bezcílný slaboch, urážlivé vyzývavý s pyšným nedostatkem úměrnosti se na své pouti světem stává toho všeho zosobněním. Fantazírující snílek, žvanil a lhář je tragicky groteskní Peer Gynt, ten protihrdinský hrdina, jednající podle zásady »čiň co je ti příjemno, žij sám sebe«.

Jsou všichni z jednoho literárního rodu, Ibsenův Peer Gynt, Turgeněvův Rudin i Byronův Don Juan, všichni jsou »mučedníky fantasie«.

Brandovský individualismus a gyntovský egotismus vyrůstají z téhož kořene Lutherského protestantismu, oba jeho protiklady náležejí k sobě co nejtěsněji.

Peer Gynt je nejnárodnější dílo Ibsenovo. Básník se v něm snaží vystopovat samu prapodstatu národní povahy svých krajanů a nachází ji ve lži, kterou vysvětluje přetlakem fantasie a svádí touto realistickou kritikou národního selství velkou bitvu s romantikou, především Björnsonovou, jenž oslavuje v norském sedláku uchované rysy národní bohatýrské povahy starých vikingů a skaldů.

Ibsen vzal Peerem Gyntem na sebe nej vyšší básnický úkol kritika svých spoluobčanů jako celku. Ale básnická síla a psychologická hloubka, s jakou je Peer Gynt viděn a vržen, rozšiřuje platnost obecného egotismu národního přes hranice básníkovy vlasti a pozdvihly jej na typický egotismus všelidský.

V silné a šťastné dramaturgické úpravě a ve skvostném překladu vynikajícího českého básníka Bohumila Mathesia, jenž plné dostihuje vzlet, sílu a všechen severský půvab nejbarevnější dramatické básně Ibsenovy, blížící se prostonárodní poesii norské, dostává se tak Peer Gynt českému čtenáři jako jedno z nejcennějšich děl světového písemnictví dramatiky a jeden z českých překladů nejzávažnějších.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	162
Jazyk:	česky
Překladatel:	Bohumil Mathesius
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Divadelní knihovna "Máje"
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 12. 2025 14:23
Číslo položky:	1484164

O autorovi

Henrik Ibsen

Henrik Johan Ibsen byl norský dramatik a básník. Je považován za zakladatele realistického dramatu. Henrik Ibsen se narodil 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien. Dojmy a zážitky z dětství a mládí , byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu. Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku. V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou. Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849. V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie , aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl . Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen. Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska . V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavnéh...

Více od autora