Josef Grňa
Partyzánské historky

Josef Grňa

Josef Grňa byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po skončení války působil jako profesor národního hospodářství na brněnské technice. V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Rehabilitován byl v roce 1965. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy in memoriam....