V centru pozornosti této knihy je bitva u Stonne, která se pro svou zuřivost a krutost přirovnává ke Stalingradu a Monte Cassinu; němečtí i francouzští veteráni jí dali pochmurnou přezdívku "Verdun roku 1940". Na bojišti proti sobě stanuly na straně Wehrmachtu těžké bojové tanky Panzerkampfwagen IV, na straně francouzské armádytanky Char B1 bis. Autor líčí průběh bojů mezi dvěma z nejlepších tanků francouzského tažení, popisuje přístup nepřátelských stran ke způsobu jejich nasazení, problémy s budováním francouzských tankových divizí, jejich nedostatečný výcvik, neúplné vybavení a nepružné velení, rozdílná řešení konstrukce obou tanků, nedostatky i přednosti, kterými protivníka dokázaly pořádně překvapit, lepší taktiku a lepší technickou vybavenost německé strany, která nakonec slavila úspěch. Americký vojenský historik ve své práci popisuje historický vývoj a technické vlastnosti obou tanků, výcvik posádek obou stran nebo budování a organizaci tankového vojska ve Francii a v Německu před 2. světovou válkou. Pozornost je rovněž zaměřena na zachycení strategické situace v předvečer německého útoku na Francii (tzv. Fall Gelb). Kniha líčí počátky německého tažení do Francie a průběh bitvy o francouzské město Stonne v květnu 1940, kde byly tyto tanky proti sobě nasazeny. Text je doplněn ilustracemi, mapami a fotografiemi. Příručka srovnává bojové vlastnosti francouzského tanku Char B1 bis s německým PzKpfw IV, které se střetly v průběhu německého tažení do Francie na jaře roku 1940.