Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Učitel.

Václav Poláček byl český nakladatel a nakladatelský pracovník. Absolvoval dvouletou stavební průmyslovou školu. Pracoval jako tajemník poslance Františka Modráčka. Později byl administrátorem časopisů Var a Smetana. Byl jedním ze stavebníků v kolonii funkcionalistických domů na Babě v Praze-Dejvicích. Jeho dům projektoval Jan E. Koula. V roce 1922 byl jedním z iniciátorů a zakladatelů nakladatelství Družstevní práce. Zde pracoval do roku 1926, kdy pro názorové neshody nakladatelství opustil. Pro neshody ve vedení nakladatelství Družstevní práce z něj na podzim 1926 odešel a nabídl své služby Otakaru Štorch-Mariennovi, majiteli nakladatelství Aventinum. Ten jej učinil svým tajemníkem. Během svého působení mimo jiné organizoval přestěhování nakladatelství z nevyhovujících prostorů na Žižkově do bývalého Zedwitzovského paláce v Purkyňově ulici na pražském Novém Městě. V roce 1927 se vrátil do nakladatelství Družstevní práce. Po roční přestávce se vrátil do Družstevní práce. Zde působil až do roku 1934, kdy se s tímto nakladatelstvím názorově rozešel definitivně. Václav Poláček nastoupil do nakladatelských a vydavatelských podniků Jaroslava Stránského. Zde působil nejprve jako ředitel administrace Lidových novin v Brně. Od roku 1937 byl ředitelem knihkupectví. Po převzetí nakladatelství František Topič organizoval činnost Topičova salonu i nakladatelství. V suterénu domu zřídil Divadlko pro 99. K propagaci činnosti nakladatelství, salonu a divadla vydával časopis Tři týdny u Topičů, později Tři týdny v umění. Začátkem května 1942 byl Václav Poláček propuštěn z arizovaných podniků Jaroslava Stránského. Důvodem byla organizace výstavy Opuštěná paleta v Topičově salonu, kde byl připomenut i Herbert Masaryk, a za nevhodnou výzdobu výkladních skříní při příležitosti narozenin Adolfa Hitlera. Na základě nakladatelské licence, kterou získal již v roce 1940, začal vydávat publikace o dějinách umění a o uměleckých p...