Knihy
Beletrie
Česká literatura
Antonín Sova
Pankrác Budecius, kantor

Antonín Sova
Pankrác Budecius, kantor : quasi legenda

1973 | Nakladatelství Československý spisovatel

Novela vypráví teskně humorný příběh z doby roboty na konci 18. století. Pankrác Budecius, venkovský kantor a muzikant, je nepřízní osudu odsouzen k tuláckému muzikantskému životu. Žije však své muzikantské vášni natolik, že zanedbává svou ženu, přičemž po její smrti je pronásledován snem o spravedlivém trestu. Teprve …na konci života přichází vykoupení, když se Budecius dočká umělecké slávy synovy a tím i vyvrcholení vlastních snah.

K vydání připravil a ediční poznámku napsal Miroslav Heřman. Medailón o autorovi napsal Zdeněk Pešat.

6. vydání, v nakladatelství Československý spisovatel 3.vydání. Novela vypráví teskně humorný příběh z doby roboty na konci 18. století. Pankrác Budecius, venkovský kantor a muzikant, je nepřízní osudu odsouzen k tuláckému muzikantskému životu. Žije však své muzik…antské vášni natolik, že zanedbává svou ženu, přičemž po její smrti je pronásledován snem o spravedlivém trestu. Teprve na konci života přichází vykoupení, když se Budecius dočká umělecké slávy synovy a tím i vyvrcholení vlastních snah.

K vydání připravil a ediční poznámku napsal Miroslav Heřman. Medailón o autorovi napsal Zdeněk Pešat.

6. vydání, v nakladatelství Československý spisovatel 3.vydání.

Stav

Dobrý

zkosený hřbet, vybledlý hřbet, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet, vybledlý hřbet, neautorská dedikace
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	83
Jazyk:	česky
Editor:	Miroslav Heřman
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Slunovrat. Malá řada, Slunovrat
Vydání:	Vyd. 6., v ČS 3.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 8. 2024 10:27
Číslo položky:	932329

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora