Marie Majerová
Panenství : Historie děvčete

1966 | Nakladatelství Československý spisovatel

Šestnáctiletá Hana Poláčková utekla z domu před dotěrnostmi svého opilého a surového otčíma a přijala místo myčky v pražské restauraci p. Nevostrého. Je hezká, pracovitá dívka, která se líbí personálu i hostům. Krása se jí však stává nebezpečnou. Sotva unikla nástrahám vojína Víčka a také se jí snaží získat dary starý,…zhýralý rada. Hana však přemáhá statečné úklady o své panenství, které chce zachovat čisté svému milenci, souchotinářskému žurnalistovi Jimešovi. Vždyť je tak odlišný od všech. „Vtiskneš polibek, hlava jde kolem. Jako bys nejdražší dáreček dala! Sestro, sestřičko, šeptá roztoužené nitro…“ – Jimeše může zachránit jedině cesta na jih, ale na tu nemá peníze. Ty by mu mohl poskytnout jen bohatý rada, ovšem za cenu jejího panenství. Hana krutě bojuje, vždyť dosud „její panenství ji činilo silnou, pyšnou, sebevědomou; doufala v ně jako v záhadnou a nadpřirozenou moc, bylo jí talismanem a zdrojem pocitu nezávislosti, základem a silou“. Zachrání-li Jimeše, ztratí jeho lásku,nepřinese-li nejtěžší obět, zaviní jeho smrt. Konečně se rozhoduje zachránit jeho život. Ale v rozhodném okamžiku ztrácí svou nadlidskou sílu, poděšena vidinou ukřižovaného milence a odmítne starého zhýralce,kterého rozčilením ranní mrtvice. Panenství zachránila, Jimeše ztratila. Cítí, jak neodvratně se blíží jeho konec a nezáleží ji již na životě. Netečně přijímá nabídku k sňatku, kterou jí učinil její zaměstnavatel a v úplné duševní otupělosti slaví s ním sňatek v úmrtní den milencův. Týž večer propukl u Hany záchvat dědičné nervové choroby, v než zardousila svého manžela. Ráno ji našli v bezvědomí na prahu domu, v němž zemřel její milenec. Umírá v nemocnici se zánětem mozkových blan. Šestnáctiletá Hana Poláčková utekla z domu před dotěrnostmi svého opilého a surového otčíma a přijala místo myčky v pražské restauraci p. Nevostrého. Je hezká, pracovitá dívka, která se líbí personálu… i hostům. Krása se jí však stává nebezpečnou. Sotva unikla nástrahám vojína Víčka a také se jí snaží získat dary starý,zhýralý rada. Hana však přemáhá statečné úklady o své panenství, které chce zachovat čisté svému milenci, souchotinářskému žurnalistovi Jimešovi. Vždyť je tak odlišný od všech. „Vtiskneš polibek, hlava jde kolem. Jako bys nejdražší dáreček dala! Sestro, sestřičko, šeptá roztoužené nitro…“ – Jimeše může zachránit jedině cesta na jih, ale na tu nemá peníze. Ty by mu mohl poskytnout jen bohatý rada, ovšem za cenu jejího panenství. Hana krutě bojuje, vždyť dosud „její panenství ji činilo silnou, pyšnou, sebevědomou; doufala v ně jako v záhadnou a nadpřirozenou moc, bylo jí talismanem a zdrojem pocitu nezávislosti, základem a silou“. Zachrání-li Jimeše, ztratí jeho lásku,nepřinese-li nejtěžší obět, zaviní jeho smrt. Konečně se rozhoduje zachránit jeho život. Ale v rozhodném okamžiku ztrácí svou nadlidskou sílu, poděšena vidinou ukřižovaného milence a odmítne starého zhýralce,kterého rozčilením ranní mrtvice. Panenství zachránila, Jimeše ztratila. Cítí, jak neodvratně se blíží jeho konec a nezáleží ji již na životě. Netečně přijímá nabídku k sňatku, kterou jí učinil její zaměstnavatel a v úplné duševní otupělosti slaví s ním sňatek v úmrtní den milencův. Týž večer propukl u Hany záchvat dědičné nervové choroby, v než zardousila svého manžela. Ráno ji našli v bezvědomí na prahu domu, v němž zemřel její milenec. Umírá v nemocnici se zánětem mozkových blan.

Vyberte kus s kódem LETO26: 5 Kč

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

Další varianty

Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	LETO26: 5 Kč
Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	LETO26: 10 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Poznámka:	obálka Zdenek Seydl
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	249
Jazyk:	česky
Vydání:	12. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 3. 2022 8:49
Číslo položky:	291725

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora