Lorenzo Da Ponte, Lorenzo Da Ponde
Paměti

1970 | Nakladatelství Supraphon

Životní vzpomínky neúnavného umělce, dvorního básníka Josefa II. a Mozartova a Salieriho libretisty pokrývají druhou polovinu 18. a první tři desítiletí 19. století. A jsou přímo přeplněny rušným působením autora, který se zabýval ještě mnohou jinou činností, než byla ta, kterou se proslavil nejvíce. Je zde nashromáždě…no bohaté osobní svědectví značně rozsáhlého dějinného úseku, čtenář nahlédne do intimních stránek podnikavého ducha, ale také z těchto pamětí pozná tehdejší evropské kulturní ovzduší. Životní vzpomínky neúnavného umělce, dvorního básníka Josefa II. a Mozartova a Salieriho libretisty pokrývají druhou polovinu 18. a první tři desítiletí 19. století. A jsou přímo přeplněny rušným půso…bením autora, který se zabýval ještě mnohou jinou činností, než byla ta, kterou se proslavil nejvíce. Je zde nashromážděno bohaté osobní svědectví značně rozsáhlého dějinného úseku, čtenář nahlédne do intimních stránek podnikavého ducha, ale také z těchto pamětí pozná tehdejší evropské kulturní ovzduší.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	363 , 14 obrazové přílohy
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Kostohryz
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Hudba v zrcadle doby
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2024 8:27
Číslo položky:	749726

O autorech

Lorenzo Da Ponte

Lorenzo Da Ponte, původním jménem Emanuele Conegliano byl italský básník a libretista. Da Ponte byl původem Žid, který konvertoval k římskokatolické církvi. Jméno, pod kterým je znám, je jméno biskupa, který ho pokřtil. Změnu víry vzal natolik vážně, že vstoupil do semináře a byl vysvěcen na kněze. V roce 1774 se stal profesorem klasické literatury v Trevisu. Jeho duch však byl příliš neklidný a za své názory, které veřejně hlásal, se mu dostalo opakovaných napomenutí jak od moci církevní, tak i světské. Roku 1776 mu byla za rousseauovskou kritiku tehdejších společenských poměrů výuka zakázána a v roce 1779 byl dokonce v nepřítomnosti odsouzen k patnáctiletému vyhnanství. Nejprve odešel do Drážďan, ale roku 1781 se usadil ve Vídni a podařilo se mu dosáhnout nejvyššího možného postavení. Stal se dvorním básníkem císaře Josefa II. na místě uvolněném Pietrem Metastasiem. Nesmrtelným se stal librety, které napsal pro Wolfganga Amadea Mozarta . V době příprav premiéry Dona Giovanniho pobýval s Mozartem v Praze. O tomto pobytu napsal spisovatel František R. Kraus povídku "Mozart ve Staronové synagoze". Kromě toho však da Ponte napsal řadu libret i pro Antonia Salieriho, Vicenta Martína y Solera, F. G. Bianchiho a řadu dalších skladatelů jejichž jména již upadla v zapomenutí. Byl zřejmě neobyčejně jazykově vybaven, neboť psal s hlubokým citem pro jazyk v několika řečech: italsky, latinsky, německy, francouzsky i anglicky. Po smrti Josefa II. ještě krátce pracoval pro jeho nástupce Leopolda II. Z neznámých důvodů však byl propuštěn a odešel do Londýna, kde kromě toho, že pokračoval v dráze libretisty v divadle King’s Theatre se stal i knihkupcem, antikvářem a nakladatelem. Dostal se do finančních potíží a protože se musel starat o početnou rodinu hledal možnost lépe honorované činnosti za mořem. V roce 1804 odjel do New Yorku s úmyslem pobýt tam jen nějaký čas, al...

Více od autora