Ivan Sergejevič Turgenev
Otcovia a deti

1969 | Nakladatelství Tatran

V realistickom románe je hlavným hrdinom študent - nihilista Bazarov. So svojím mladším priateľom Arkadijom se vydáva na cestu k rodičom.V románe nie sú proti sebe postavené dve pokolenia, ako by sa z názvu dalo usudzovať, ale ľudia dvoch spoločenských skupín, ľudia rozličného svetonázoru, medzi ktorými nemôže dôjsť ku… kompromisu. Dielo je verným obrazom doby, v ktorej autor žil.
61-936-69 V realistickom románe je hlavným hrdinom študent - nihilista Bazarov. So svojím mladším priateľom Arkadijom se vydáva na cestu k rodičom.V románe nie sú proti sebe postavené dve pokolenia, ako by sa z… názvu dalo usudzovať, ale ľudia dvoch spoločenských skupín, ľudia rozličného svetonázoru, medzi ktorými nemôže dôjsť ku kompromisu. Dielo je verným obrazom doby, v ktorej autor žil.
61-936-69

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Anastázia Miertušová
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	209
Jazyk:	slovensky
Překladatel:	Ján Ferenčík
Edice:	172. svazek ed. 172. svazek ed. Hviezdoslavova knižnica
Vydání:	2. vyd. v Tatrane
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	5. 12. 2022 14:37
Číslo položky:	451685

O autorovi

Ivan Sergejevič Turgenev

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Více od autora