Ivan Sergejevič Turgenev
Otcové a děti : román

1890 | Nakladatelství Nákladem knihkupectví I.L. Kobrova

Vrcholný autorův román řeší generační spor ruských otců, příslušníků liberální šlechty, a dětí na počátku druhé poloviny minulého století. Jeho ústřední postavou je nihilista Bazarov, typ „nového člověka“, racionalisty, který zavrhuje všechny předsudky, ruší zásady a neuznává tradice, jež otcové měli za svaté. Autor tu…to postavu představuje na konfliktech s lidmi uznávajícími otcovské tradice, především pak s bratry Kirsanovovými, romanticky orientovanými aristokraty. Vrcholný autorův román řeší generační spor ruských otců, příslušníků liberální šlechty, a dětí na počátku druhé poloviny minulého století. Jeho ústřední postavou je nihilista Bazarov, typ „nového člov…ěka“, racionalisty, který zavrhuje všechny předsudky, ruší zásady a neuznává tradice, jež otcové měli za svaté. Autor tuto postavu představuje na konfliktech s lidmi uznávajícími otcovské tradice, především pak s bratry Kirsanovovými, romanticky orientovanými aristokraty.

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	259
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Ivan Sergejevič Turgenev

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Více od autora