Miloš Václav Kratochvíl
Osamělý rváč

1974 | Nakladatelství Svoboda

Kratochvílův „Rváč“ je více než zpodobení zrodu barokního člověka, více než obraz hrdiny zrozeného rozpolceným světem, je básnickým podobenstvím o trýzni lidské bytosti, která nenašla zakotvení ve víře v život ani v sebe sama. Kratochvílův „Rváč“ je více než zpodobení zrodu barokního člověka, více než obraz hrdiny zrozeného rozpolceným světem, je básnickým podobenstvím o trýzni lidské bytosti, která nenašla zakotvení ve víř…e v život ani v sebe sama.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026	LETO26: 34 Kč
	Stav Velmi dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	333
Jazyk:	česky
Edice:	Omnia
Vydání:	5. vyd., (ve Svobodě 1. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 3. 2024 9:31
Číslo položky:	796859

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora