Andrej Stankovič
Okradli chudého : příběh Josef Floriana a jeho díla

Andrej Stankovič

Andrej Stankovič byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu. Od roku 1946 žil s rodiči v Čechách, na Univerzitě Karlově vystudoval knihovnictví a vědecké informace . Poezii publikoval nejprve v revui Tvář, do jejíž redakce se zapojil v roce 1968. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu . Byl signatářem Charty 77 a monarchistického manifestu Návrat krále hnutí České děti spisovatele Petra Placáka a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník na Pražském hradě, přispíval do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, působil v redakci časopisu Střední Evropa a ve Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Roku 1999 signatářem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia. Jedním z počinů Andreje Stankoviče bylo udělování Ceny samozvanců, a to „mimořádnému, leč konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti české kinematografie“. Na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí se na podzim 2002 rozhodla v tradici Stankovičových cen pokračovat skupina Samozvanci, resp. skupina „stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče“. Od června 2003 uděluje každoročně ve spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Jeho manželka Olga Stankovičová byla také disidentka, politická aktivistka a signatářka Charty 77. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2000. V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy in memoriam.