Lion Feuchtwanger
Jefta a jeho dcera

1971 | Nakladatelství Svoboda

Námět díla vychází z Knihy soudců, která je součástí Starého zákona. Děj se odehrává více než 1000 let př.n.l. Hlavním hrdinou je Jefta, jeho otcem je galádský soudce a jeho matka je Ammonithka, proto je Jefta bastard. Jenže není jediným synem, má taky tři další bratry, ale jejich matka je galádská žena, a proto mají t…ito bratři nárok na dědictví po zesnulém otci. Jelikož ho má Galád rád snad raději než ostatní své syny, a proto je mu i kněz nakloněný. Jeho žena se jmenuje Iketura, která nevyznává Hospodina, ale nýbrž stejného boha jako Jeftova matka - Ammona. A proto mu dá kněz radu, aby opustil svou ženu a dceru Jaalu, nebo z něj udělají otroka. Jefta se nechce tak lehce vzdát, ale ani tak se nechce nechat ponížit. Přesto chce dědictví po otci i funkci soudce Galádu.
Proto raději na nějaký čas opustí zemi. Vezme s sebou svou rodinu a lidi stejného názoru jako je on sám. Odejdou na sever do pusté a nehostinné krajiny, kde vytvoří novou zemi jménem Tob. Zpočátku žije Jefta a jeho lid skromně, ale poté se mu začíná dařit. Podmaňuje si pět babylonských měst. Ale i k tomuto mu dopomůže řada dobrých podmínek. A to, že král Abir vede válku s dalšími nepřáteli a proto nemůže proti Jeftovi zakročit.
Když na město Galád začnou útočit nepřátelské kmeny Ammonitů a Moabitů, rozhodnou se požádat Jeftu o pomoc.
Jefta tedy svolí, vyzbrojí svoje vojáky a vytáhne do války proto králi Nachašovi. Ale nejdříve uzavře smlouvu se svými bratry. Zaváže se jim jen, že až neuvidí jediného vojáka krále Nachaše za hradbami Galádu, dostane dědictví a soudcovský titul. Ale přesto nezačne bojovat, ale uzavře mírovou smlouvu na jeden rok. Poté král Nachaš odtáhne a Jefta dostane to, co měl slíbeno. Král Nachaš a král Abir uzavřou spojenectví a tím se stávají silnými. Nepřátelští králové mají přesilu, ale přesto Jefta nepožádá o pomoc pyšný národ, jak je nucen, ale raději se snaží své lidi vyzbrojit co nejlépe. A věří, že mu pomůže Hospodin.
Když má přijít válka, rozhodne se Jefta, že na krále vymyslí lest. Obklíčí kaňon, ale sám padne do léčky. Když už bitva vypadá, že je prohraná, poprosí Jefta o pomoc Hospodina a zaváže se mu slibem, že mu dá zápalnou oběť. Tou obětí má být člověk, který mu jako první vyjde ven před brány jeho domu.
Po výhře se navrací domů. Z obav, aby nepotkal v zemi Tob někoho blízkého, jede do města Galád. Tam ho čeká nepříjemné překvapení. Jako první vychází jeho dcera Jaala. S těžkým srdcem splní svůj slib a vydá svou jedinou a milovanou dceru Hospodinovi.
Po obětování dcery se Jefta zcela změnil. Všichni z něj mají strach, ale zároveň k němu chovají úctu. Vyhrává bitvy. A za jeho soudcování Galád jen rozkvétá. Izraelské kmeny se sjednotí. A Jefta poté začíná chápat, že jeho oběť byla naprosto zbytečná a se zlomeným srdcem a černými myšlenkami předčasně umírá.

V knize vystupuje řada zajímavých postav. Všechny mají naprosto rozdílné vlastnosti. Jedny tíhnou k boji a válce, jiné jsou pokorné Bohu, další dychtí po moci a majetku a jsou zde i tací, kteří mají naprosto čistou duši. Ale je zajímavé, že člověkem nejčistší duše není v této knize kněz, ale nýbrž jediné Jeftovo dítě - dcera Jaala.
Jaala je velmi líbezná. Má sametově hebkou pleť...ale lidé nemilují jen její zevnějšek, ale především její vlastnosti. Je dítě čisté duše, které je velmi bystré a nespoutané, pokorné Bohu a nadevše milujíce otce i Hospodina. Na konci své cesty otci říká, že jeho tvář je stejná jako Hospodinova. Otce a Hospodina spojuje v jednoho. Miluje přírodu a vše co ji obklopuje. Miluje hudbu a tanec. Má ráda své přátelé, ale ráda chodí sama po lesních cestičkách na lesní mýtinky, kde poslouchá zvuky přírody, tančí, zpívá si vymyšlené písně a hraje na hudební nástroje. Její písně jsou nádherné jak melodií tak i textem. Vše dokáže vymyslet i během chvilky, ale přesto jsou její písně úžasné. Některé písně neumí lidé ani pochopit, ale pociťují z nich, že jsou promyšlené do hloubky.
Hlavní postavou knihy je Jefta. Jefta je levoboček, protože měl matku, která neuznávala Hospodina. Ale přesto je lepší a chytřejší než jeho bratři. Je citlivý, pyšný a umí dobře zycházet i s mečem. Není tak oddaný bohu, jak by měl být, ale přesto mu je Bůh i lid nakloněn. Je to způsobeno i tím, že jeho matka a žena uctívali jiného boha, proto v sobě svádí vnitřní boj.

Tento historický román je knihou, která nám ukazuje, jak se žilo ve starověku, jaká byla otázka náboženství nebo manželství. Tehdy mohli mít muži i více žen, a proto měli i mnoho dětí, kdy prvorozený syn měl právo dědit po otci. Z knihy se dozvídáme i o tehdejších zvycích a názorech na společnost. Společnost byla velmi nábožensky založená. Kmeny proti sobě bojovaly ve jménu boha, kterého uctívaly. Především bojovaly o území a moc. Je to především kniha o lidských citech, přátelství, oddanosti a pokoře. Ale kniha není jen o tom co, kdy, kde a proč, ale především je zaměřená na lidské city, přátelství, soucit, pokoru před Bohem a lidské vlastnosti. Líbí se mi, že autor dokázal krásně popsat přírodu. Myslím si, že tato kniha je velmi povedená a L.Feuchtwanger musel dobře znát všechny detaily o tehdejším životě, aby kniha působila tak, že člověka "přenese" do tehdejší doby. Proto si myslím, že Feuchtwanger nebyl jen romanopisec, ale i velký milovník historie. Proto mohla vzniknout řada nádherných a promyšlených historických románů, mezi které patří určitě i Jefta a jeho dcera.
Vydalo n. Svoboda v překladu Valtera Feldsteina - 1.vydání Námět díla vychází z Knihy soudců, která je součástí Starého zákona. Děj se odehrává více než 1000 let př.n.l. Hlavním hrdinou je Jefta, jeho otcem je galádský soudce a jeho matka je Ammonithka, proto… je Jefta bastard. Jenže není jediným synem, má taky tři další bratry, ale jejich matka je galádská žena, a proto mají tito bratři nárok na dědictví po zesnulém otci. Jelikož ho má Galád rád snad raději než ostatní své syny, a proto je mu i kněz nakloněný. Jeho žena se jmenuje Iketura, která nevyznává Hospodina, ale nýbrž stejného boha jako Jeftova matka - Ammona. A proto mu dá kněz radu, aby opustil svou ženu a dceru Jaalu, nebo z něj udělají otroka. Jefta se nechce tak lehce vzdát, ale ani tak se nechce nechat ponížit. Přesto chce dědictví po otci i funkci soudce Galádu.
Proto raději na nějaký čas opustí zemi. Vezme s sebou svou rodinu a lidi stejného názoru jako je on sám. Odejdou na sever do pusté a nehostinné krajiny, kde vytvoří novou zemi jménem Tob. Zpočátku žije Jefta a jeho lid skromně, ale poté se mu začíná dařit. Podmaňuje si pět babylonských měst. Ale i k tomuto mu dopomůže řada dobrých podmínek. A to, že král Abir vede válku s dalšími nepřáteli a proto nemůže proti Jeftovi zakročit.
Když na město Galád začnou útočit nepřátelské kmeny Ammonitů a Moabitů, rozhodnou se požádat Jeftu o pomoc.
Jefta tedy svolí, vyzbrojí svoje vojáky a vytáhne do války proto králi Nachašovi. Ale nejdříve uzavře smlouvu se svými bratry. Zaváže se jim jen, že až neuvidí jediného vojáka krále Nachaše za hradbami Galádu, dostane dědictví a soudcovský titul. Ale přesto nezačne bojovat, ale uzavře mírovou smlouvu na jeden rok. Poté král Nachaš odtáhne a Jefta dostane to, co měl slíbeno. Král Nachaš a král Abir uzavřou spojenectví a tím se stávají silnými. Nepřátelští králové mají přesilu, ale přesto Jefta nepožádá o pomoc pyšný národ, jak je nucen, ale raději se snaží své lidi vyzbrojit co nejlépe. A věří, že mu pomůže Hospodin.
Když má přijít válka, rozhodne se Jefta, že na krále vymyslí lest. Obklíčí kaňon, ale sám padne do léčky. Když už bitva vypadá, že je prohraná, poprosí Jefta o pomoc Hospodina a zaváže se mu slibem, že mu dá zápalnou oběť. Tou obětí má být člověk, který mu jako první vyjde ven před brány jeho domu.
Po výhře se navrací domů. Z obav, aby nepotkal v zemi Tob někoho blízkého, jede do města Galád. Tam ho čeká nepříjemné překvapení. Jako první vychází jeho dcera Jaala. S těžkým srdcem splní svůj slib a vydá svou jedinou a milovanou dceru Hospodinovi.
Po obětování dcery se Jefta zcela změnil. Všichni z něj mají strach, ale zároveň k němu chovají úctu. Vyhrává bitvy. A za jeho soudcování Galád jen rozkvétá. Izraelské kmeny se sjednotí. A Jefta poté začíná chápat, že jeho oběť byla naprosto zbytečná a se zlomeným srdcem a černými myšlenkami předčasně umírá.

V knize vystupuje řada zajímavých postav. Všechny mají naprosto rozdílné vlastnosti. Jedny tíhnou k boji a válce, jiné jsou pokorné Bohu, další dychtí po moci a majetku a jsou zde i tací, kteří mají naprosto čistou duši. Ale je zajímavé, že člověkem nejčistší duše není v této knize kněz, ale nýbrž jediné Jeftovo dítě - dcera Jaala.
Jaala je velmi líbezná. Má sametově hebkou pleť...ale lidé nemilují jen její zevnějšek, ale především její vlastnosti. Je dítě čisté duše, které je velmi bystré a nespoutané, pokorné Bohu a nadevše milujíce otce i Hospodina. Na konci své cesty otci říká, že jeho tvář je stejná jako Hospodinova. Otce a Hospodina spojuje v jednoho. Miluje přírodu a vše co ji obklopuje. Miluje hudbu a tanec. Má ráda své přátelé, ale ráda chodí sama po lesních cestičkách na lesní mýtinky, kde poslouchá zvuky přírody, tančí, zpívá si vymyšlené písně a hraje na hudební nástroje. Její písně jsou nádherné jak melodií tak i textem. Vše dokáže vymyslet i během chvilky, ale přesto jsou její písně úžasné. Některé písně neumí lidé ani pochopit, ale pociťují z nich, že jsou promyšlené do hloubky.
Hlavní postavou knihy je Jefta. Jefta je levoboček, protože měl matku, která neuznávala Hospodina. Ale přesto je lepší a chytřejší než jeho bratři. Je citlivý, pyšný a umí dobře zycházet i s mečem. Není tak oddaný bohu, jak by měl být, ale přesto mu je Bůh i lid nakloněn. Je to způsobeno i tím, že jeho matka a žena uctívali jiného boha, proto v sobě svádí vnitřní boj.

Tento historický román je knihou, která nám ukazuje, jak se žilo ve starověku, jaká byla otázka náboženství nebo manželství. Tehdy mohli mít muži i více žen, a proto měli i mnoho dětí, kdy prvorozený syn měl právo dědit po otci. Z knihy se dozvídáme i o tehdejších zvycích a názorech na společnost. Společnost byla velmi nábožensky založená. Kmeny proti sobě bojovaly ve jménu boha, kterého uctívaly. Především bojovaly o území a moc. Je to především kniha o lidských citech, přátelství, oddanosti a pokoře. Ale kniha není jen o tom co, kdy, kde a proč, ale především je zaměřená na lidské city, přátelství, soucit, pokoru před Bohem a lidské vlastnosti. Líbí se mi, že autor dokázal krásně popsat přírodu. Myslím si, že tato kniha je velmi povedená a L.Feuchtwanger musel dobře znát všechny detaily o tehdejším životě, aby kniha působila tak, že člověka "přenese" do tehdejší doby. Proto si myslím, že Feuchtwanger nebyl jen romanopisec, ale i velký milovník historie. Proto mohla vzniknout řada nádherných a promyšlených historických románů, mezi které patří určitě i Jefta a jeho dcera.
Vydalo n. Svoboda v překladu Valtera Feldsteina - 1.vydání

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	~~59 Kč~~ LETO26: 34 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý oděrky	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	260
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072149075
ISBN:	9788072149070
Překladatel:	Valter Feldstein
Edice:	Členská knižnice, Baronetka
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 11. 2024 14:14
Číslo položky:	1066008

O autorovi

Lion Feuchtwanger

Lion Feuchtwanger r) byl německý židovský spisovatel romanopisec, dramatik, překladatel a divadelní kritik. Narodil se 7. července 1884 v Mnichově do početné rodiny židovského továrníka. Studoval germanistiku, filozofii a antropologii v Mnichově a Berlíně , hodně cestoval, především do Itálie a Francie. V roce 1908 se stal vydavatelem vlastního literárního časopisu Der Spiegel a divadelním kritikem časopisu Die Schaubühne. Roku 1912 se oženil a o dva roky později byl internován do Tunisu, uprchl do Německa, žil v Mnichově, psal protiválečné básně a překládal indická, řecká a španělská dramata. Z let 1918-1919 se datuje jeho přátelství s Bertoltem Brechtem. Od roku 1925 do roku 1933 žil v Berlíně, po nástupu Hitlera emigroval do Francie. Účastnil se protiválečných a protifašistických kongresů, patřil k nejaktivnějším činitelům antifašistických hnutí, 1936 s Bertoltem Brechtem a Willi Bredelem založil a vydával emigrantský časopis Das Wort. V roce 1937 navštívil Sovětský svaz a později označil tuto cestu – vedle 1. světové války – za rozhodující prožitek pro svůj život a literární dílo. Cestopis Moskau je psán se sympatiemi k socialistickému státu a mj. polemizuje se známou knihou André Gida . Při cestě z Moskvy se zastavil v Praze, jeho chystaná přednáška však byla policejně zakázána. Roku 1940 byl ve Francii internován a jen s velkými potížemi se dostal za hranice a posléze do USA. Od roku 1941 žil v Kalifornii. Po válce byl vyznamenán státní cenou NDR a Humboldtova berlínská univerzita mu udělila titul doktora h.c. : „Humanisticky a ostře protifašisticky orientovaný spisovatel, znamenitý vypravěč“. Jeho dílo je protiválečné a antifašistické. Začal jako překladatel, překládal například Aischyla, Aristofana, vedle protiválečných bás...

Více od autora