Vladimír Mináč, Jozef Alexander Tallo
Ohnivý šarkan : vesselényiho sprisahanie

1981 | Nakladatelství Tatran

Jozef Alexander Tallo bol nielen autorom satirickej, vedecko-fantastickej a detektívnej literatúry, próz zo súčasnosti a historických románov, ale aj iniciátorom mnohých nových tendencií a „reportážneho“ typu historickej prózy. Rovnako je to aj v druhej časti historickej fresky. Autor sa už nedožil vydania svojej histo…rickej fresky tlačou. Predčasná smrť mu ani nedovolila umelecky spracovať posledný, tretí diel Ohnivého šarkana, ktorý zostal v nerozpracovaných náčrtoch kapitol a v množstve poznámok.
Ohnivý šarkan Jozef Alexander Tallo bol nielen autorom satirickej, vedecko-fantastickej a detektívnej literatúry, próz zo súčasnosti a historických románov, ale aj iniciátorom mnohých nových tendencií a „reportážne…ho“ typu historickej prózy. Rovnako je to aj v druhej časti historickej fresky. Autor sa už nedožil vydania svojej historickej fresky tlačou. Predčasná smrť mu ani nedovolila umelecky spracovať posledný, tretí diel Ohnivého šarkana, ktorý zostal v nerozpracovaných náčrtoch kapitol a v množstve poznámok.
Ohnivý šarkan

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	218
Jazyk:	slovensky
Ilustrátor:	Karol Ondreička
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Korene
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	29. 10. 2025 14:52
Číslo položky:	1437904

O autorech

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora