Knihy
Poezie
Česká poezie
Mikoláš Aleš
Ohlas písní ruských. Ohlas písní českých

Mikoláš Aleš: Ohlas písní ruských. Ohlas písní českých

Mikoláš Aleš, František Ladislav Čelakovský, Emanuel Svoboda, Karel Dvořák
Ohlas písní ruských. Ohlas písní českých

1953 | Státní nakladatelství dětské knihy

Dvě nejslavnější básnické sbírky Čelakovského, významného představitele našeho národního obrození.
Ohlasy písní ruských - 26 písní. Látku ke svému ohlasu čerpal Čelakovský z ruských bylin, ale některé básně vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Lyrické básně Ohlasu zobrazují život ruského lid…u vešťastných i smutných okamžicích, jako je život mladých, jejich láska, poměr mezi dětmi i rodiči. Mnoho básní v duchu ruské tvorby začíná oslovením nebo popisem přírodního jevu, který se přirovnává k vypravovanému ději.

Ohlasy písní českých - 57 písní. Čelakovský v Ohlasu vyjádřil ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let. Odlišnost lidové poezie ruské a české charakterizoval Čelakovský úvodním srovnáním krajinného rázu ruské a české země. Na rozdíl od Ohlasu ruského, ten český nemá hrdinské písně. Mnohem častější jsou satirické a výsměšné písně a popěvky, mířící hlavně na vrchnost a na maloměšťáka. Dvě nejslavnější básnické sbírky Čelakovského, významného představitele našeho národního obrození.
Ohlasy písní ruských - 26 písní. Látku ke svému ohlasu čerpal Čelakovský z ruských bylin, ale někt…eré básně vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Lyrické básně Ohlasu zobrazují život ruského lidu vešťastných i smutných okamžicích, jako je život mladých, jejich láska, poměr mezi dětmi i rodiči. Mnoho básní v duchu ruské tvorby začíná oslovením nebo popisem přírodního jevu, který se přirovnává k vypravovanému ději.

Ohlasy písní českých - 57 písní. Čelakovský v Ohlasu vyjádřil ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let. Odlišnost lidové poezie ruské a české charakterizoval Čelakovský úvodním srovnáním krajinného rázu ruské a české země. Na rozdíl od Ohlasu ruského, ten český nemá hrdinské písně. Mnohem častější jsou satirické a výsměšné písně a popěvky, mířící hlavně na vrchnost a na maloměšťáka.

Vyberte kus

Stav

Opotřebená

zašlá obálka, natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Opotřebená zašlá obálka, natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý prohnuté desky	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Opotřebená, zašlá obálka, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	223
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 2. 2026 12:53
Číslo položky:	1637825

O autorech

Mikoláš Aleš

Mikoláš Aleš byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností takzvané „Generace Národního divadla“, klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi. Jeho otcem byl František Aleš, písař a později městský tajemník, člen významné a zámožné mirotické rodiny, matkou Veronika Alšová, rozená Famfulová. Kvůli finančním potížím se celá rodina několikrát přestěhovala. V roce 1856 nejprve do Písku a následně do Prahy. Ani tam se však nepodařilo situaci zlepšit a Alšové se v únoru 1859 vrátili zpět do Mirotic. Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil na školu v Písku a v roce 1865 na gymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. Začal se učit malířem a roku 1867 vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval až do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi. Jeho učiteli byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts. V roce 1876 se zúčastnil demonstrace proti profesoru A. Woltmannovi, který během své přednášky v německém vzdělávacím klubu Concordia popřel sice existenci českého umění v době gotické a barokní; uvedl, že české umění pouze přejímalo v té době německé vzory. Čeští studenti, kteří přednášku navštívili, hlasitě protestovali a neopustili přednáškovou síň, na což profesor Woltmann reagoval vyklizením síně. Později protesty přerostly v potyčky mezi německými a českými studenty. Aleš byl potrestán několikadenním vězením a vyloučen z akademie. Po tom, co předčasně zemřeli oba jeho bratři , zemřela v roce 1869 také jeho matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel. Protože se svou macechou se nikdy nespřátelil, zůstal ve 22 letech ...

Více od autora

František Ladislav Čelakovský

František Ladislav Čelakovský byl český básník národního obrození, kritik a překladatel; v mimořádných případech používal pseudonym Marcián Hromotluk. Několik básní podepsal také jménem Žofie Jandová. Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu . Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, kde se spřátelil s J. V. Kamarýtem, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filozofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen . Pokračoval pak ve studiu na lyceu v Linci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Z profesorů mu imponoval Bernard Bolzano. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných univerzitních zkouškách v roce 1822 propadl z logiky, a tak studia nedokončil. Živil se kondicemi , jako soukromý vychovatel a na přímluvu K. A. Vinařického mu pražská arcibiskupská konzistoř zadala překlad spisu Aurelia Augustina De Civitate Dei. Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem a Václavem Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale z nabídky sešlo patrně přičiněním Václava Hanky. František Palacký mu proto zařídil alespoň podporu knížete Rudolfa Kinského. V letech 1829–1842 byl korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z něm...

Více od autora