Jan Padych
Odkaz pravěkých žen

2021 | Nakladatelství Dědictví národů, o.s.

Není běžné, aby se autor historických románů rozhodl zpracovat zcela jinou formou své poznatky, které předtím získal usilovnou přípravou s úmyslem je použít jen pro psaní beletrie. To je přesně tento případ Jana Padycha, někdy v médiích přezdívaného Ostravský Štorch, který se po vydání svých tří pravěkých románů pustil… do zpracování knihy ve formě pojednání a této své knize dal název „Odkaz pravěkých žen“. Řadu kapitol, zaměřených na pravěkou historii, autor vcelku příhodně doplnil úryvky ze své beletristické tvorby. Z celkového vyznění textu každopádně vyplývá, že zde autorovi nešlo jen o běžné zpracování historických materiálů, nýbrž o něco, čemu přikládá mimořádný důraz. Ve stručném a neotřelém popisu jednotlivých pravěkých období, od konce doby kamenné do začátku doby železné, autor sleduje rozdílnost a vzájemné vztahy dvou světů, které představovaly na jedné straně svět žen a na straně druhé pak svět mužů. Prakticky se jednalo o urputný zápas. A jak tento vzájemně napjatý vztah obou světů probíhal, vidíme především z toho, jak v době neolitických zemědělců narostl vliv ženských božstev, což pochopitelně nenastalo jen tak samo sebou. Ovšem následně sílící vliv mužských božstev tyto trendy obrátil ve výrazný prospěch patriarchálních božstev a s nimi provázaných idejí. Takže kulty někdejších Velkých Bohyní pak už jenom ustupovaly do pozadí, místy až do úplné ilegality. Z původně dobrých ženských božstev, dárkyní života a nositelek obecného blaha a prosperity, se postupně stávaly temné síly. Tentýž osud potkával i kněžky těchto bohyní. Je příznačné, že konfrontační procesy ve vztazích mezi světem žen a světem mužů rozhodně nezanikly s koncem pravěku. Autor se zde věnuje i takovým tématům, které bezprostředně navazují na dávné události a změny s nimi související. Zejména to byly tajné ženské společnosti, amazonismus, sibyly, svatá svatba, orgie, kulty plodnosti. Také odívání žen a jejich zdobivost, stavby velkých neolitických domů atd. Střední Evropa nikdy nebyla žádnou zapadlou končinou v hlubokých pralesích, nýbrž se zde udržovaly kontakty s vyspělejšími civilizacemi. Je pravděpodobné, že do osudů některých z nich lidé z našich zemí také kdysi výrazně zasáhli. Kniha docela podrobně rozebírá i velmi staré pověry o sexuálních útocích nočních démonů . A také rozebírá oblast duchovna, které se těchto projevů týká. Takovéto zážitky, někdy značně otřesné a traumatizující, byly odjakživa spojovány s magií a čarodějnictvím. Následky těchto fenoménů se velmi výrazně projevily v minulosti a jsou dokonce patrné i v současnosti. A navíc ještě poskytují zcela zásadní sdělení i pro naši dnešní dobu, aniž si to běžně asi sotva všichni uvědomujeme. O spisovateli Janu Padychovi jeho čtenáři vědí, že svoji přípravu k psaní pravěkých příběhů založil na svém téměř celoživotním samostudiu, s nímž souvisí také dlouholeté konzultace a korespondence s odborníky. Kromě zdrojů z historie, archeologie, religionistiky, mytografie, etnografie a dalších příbuzných oborů, využíval také díla klasických ezoterních autorů. Nicméně v současné době jsme svědky toho, jak se zejména některé prvky z tradičních náboženských a ezoterických názorů prosazují dokonce i pomocí uznávaných vědeckých metod, což ještě relativně nedávno nebylo vůbec myslitelné. Velmi přínosné v tom smyslu jsou zejména některé publikované knihy celosvětově uznávaných autorů, zaznamenávající vlastní vědecké výzkumy. A zrovna některé z takto popsaných metod, například klinicky zkoumaná šamanská putování, posloužily Janu Padychovi k objasnění některých jevů, které souvisely s nejstaršími formami náboženství a s dalším náboženským vývojem v pravěkých dějinách nejenom střední Evropy. A také mu patřičně napomohly k objasnění jedné skupiny až obdivuhodně prastarých pověr. Popsané metody mu rozhodně měly co sdělit ještě k dalším jevům, které odjakživa hýbaly nejen s osudy jednotlivců, ale také s lidskými pospolitostmí. A nejen s nimi. Veškeré hlavní motivy knihy autor nakonec shrnul v samotném závěru. Jeho zájem při práci na pojednání o odkazu pravěkých žen rozhodně nespočíval v propagaci jakýchkoliv idejí či ezoterních praktik. Nýbrž jen a jen ve snaze vnést trochu světla do šera dávných věků. A zároveň i do temnot nejtemnějších. Není běžné, aby se autor historických románů rozhodl zpracovat zcela jinou formou své poznatky, které předtím získal usilovnou přípravou s úmyslem je použít jen pro psaní beletrie. To je přesně tento …případ Jana Padycha, někdy v médiích přezdívaného Ostravský Štorch, který se po vydání svých tří pravěkých románů pustil do zpracování knihy ve formě pojednání a této své knize dal název „Odkaz pravěkých žen“. Řadu kapitol, zaměřených na pravěkou historii, autor vcelku příhodně doplnil úryvky ze své beletristické tvorby. Z celkového vyznění textu každopádně vyplývá, že zde autorovi nešlo jen o běžné zpracování historických materiálů, nýbrž o něco, čemu přikládá mimořádný důraz. Ve stručném a neotřelém popisu jednotlivých pravěkých období, od konce doby kamenné do začátku doby železné, autor sleduje rozdílnost a vzájemné vztahy dvou světů, které představovaly na jedné straně svět žen a na straně druhé pak svět mužů. Prakticky se jednalo o urputný zápas. A jak tento vzájemně napjatý vztah obou světů probíhal, vidíme především z toho, jak v době neolitických zemědělců narostl vliv ženských božstev, což pochopitelně nenastalo jen tak samo sebou. Ovšem následně sílící vliv mužských božstev tyto trendy obrátil ve výrazný prospěch patriarchálních božstev a s nimi provázaných idejí. Takže kulty někdejších Velkých Bohyní pak už jenom ustupovaly do pozadí, místy až do úplné ilegality. Z původně dobrých ženských božstev, dárkyní života a nositelek obecného blaha a prosperity, se postupně stávaly temné síly. Tentýž osud potkával i kněžky těchto bohyní. Je příznačné, že konfrontační procesy ve vztazích mezi světem žen a světem mužů rozhodně nezanikly s koncem pravěku. Autor se zde věnuje i takovým tématům, které bezprostředně navazují na dávné události a změny s nimi související. Zejména to byly tajné ženské společnosti, amazonismus, sibyly, svatá svatba, orgie, kulty plodnosti. Také odívání žen a jejich zdobivost, stavby velkých neolitických domů atd. Střední Evropa nikdy nebyla žádnou zapadlou končinou v hlubokých pralesích, nýbrž se zde udržovaly kontakty s vyspělejšími civilizacemi. Je pravděpodobné, že do osudů některých z nich lidé z našich zemí také kdysi výrazně zasáhli. Kniha docela podrobně rozebírá i velmi staré pověry o sexuálních útocích nočních démonů . A také rozebírá oblast duchovna, které se těchto projevů týká. Takovéto zážitky, někdy značně otřesné a traumatizující, byly odjakživa spojovány s magií a čarodějnictvím. Následky těchto fenoménů se velmi výrazně projevily v minulosti a jsou dokonce patrné i v současnosti. A navíc ještě poskytují zcela zásadní sdělení i pro naši dnešní dobu, aniž si to běžně asi sotva všichni uvědomujeme. O spisovateli Janu Padychovi jeho čtenáři vědí, že svoji přípravu k psaní pravěkých příběhů založil na svém téměř celoživotním samostudiu, s nímž souvisí také dlouholeté konzultace a korespondence s odborníky. Kromě zdrojů z historie, archeologie, religionistiky, mytografie, etnografie a dalších příbuzných oborů, využíval také díla klasických ezoterních autorů. Nicméně v současné době jsme svědky toho, jak se zejména některé prvky z tradičních náboženských a ezoterických názorů prosazují dokonce i pomocí uznávaných vědeckých metod, což ještě relativně nedávno nebylo vůbec myslitelné. Velmi přínosné v tom smyslu jsou zejména některé publikované knihy celosvětově uznávaných autorů, zaznamenávající vlastní vědecké výzkumy. A zrovna některé z takto popsaných metod, například klinicky zkoumaná šamanská putování, posloužily Janu Padychovi k objasnění některých jevů, které souvisely s nejstaršími formami náboženství a s dalším náboženským vývojem v pravěkých dějinách nejenom střední Evropy. A také mu patřičně napomohly k objasnění jedné skupiny až obdivuhodně prastarých pověr. Popsané metody mu rozhodně měly co sdělit ještě k dalším jevům, které odjakživa hýbaly nejen s osudy jednotlivců, ale také s lidskými pospolitostmí. A nejen s nimi. Veškeré hlavní motivy knihy autor nakonec shrnul v samotném závěru. Jeho zájem při práci na pojednání o odkazu pravěkých žen rozhodně nespočíval v propagaci jakýchkoliv idejí či ezoterních praktik. Nýbrž jen a jen ve snaze vnést trochu světla do šera dávných věků. A zároveň i do temnot nejtemnějších.

Stav

Nová

Skladem do týdne

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	331
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090760317
ISBN:	9788090760318
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Opava
Vystaveno:	30. 1. 2026 12:27
Číslo položky:	1577213

O autorovi

Jan Padych

Jan Padych je český spisovatel. Mládí prožil v Havířově, od r. 1989 žije a pracuje v Ostravě. Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracuje v bezpečnostních agenturách. Publikovat začal povídkami a fejetony . V roce 1988 vyhrál celostátní soutěž GENERACE 88 v oboru próza. Od r. 2001 je členem Obce spisovatelů. V letech 1991–1992 psal eseje do Ostravského večerníku. Zprvu pod pseudonymem Samuel Dan články , v nichž uplatnil své znalosti jak z prostředí křesťanských denominací, tak rovněž z okultní literatury. Později vydával články již pod svým jménem a jejich obsah zaměřil na pravěkou archeologii . Následovaly knižní publikace. V roce 2004 se synem Danielem založili nakladatelství , kde vydal román „Bouře ve sklenici piva – pojišťovácký román“. Kniha byla vybrána Českou televizí jako námět k celovečernímu filmu „Každý den karneval“ s Pavlem Zedníčkem v hlavní roli, dále s Jitkou Asterovou a Michalem Dlouhým. . Další kniha vydal v r. 2013 elektronicky pod názvem „Pravěké ženy a jejich velké tajemství“. Jan Padych od mládí tíhnul k nejstarším dějinám a reáliím nejstarších kultur. Velmi se zajímal o starověké dějiny, také o pravěk střední Evropy. Odtud jeho zájem o nejstarší dějiny náboženství, včetně dějin magie a pověr. Své vědomosti doplňoval i diskusemi a korespondencí s odborníky. Jedním z nejvýznamnějších byl profesor Rudolf Mertlík, klasický filolog, spisovatel, básník a překladatel, jeden ze zakladat...

Více od autora