Božena Benešová
Oblouzení : kniha povídek

1923 | Nakladatelství Družstevní práce

Podobný tématický okruh povídek, který měla autorka v předchozích povídkových sbírkách.
Středem její pozornosti jsou ženy, které se dostanou do různých problémů, které ztěžka eřší a dostanou se do nich obvykle snadno, ale řešení trvá dlouho, je-li vůbec nějaké. Podobný tématický okruh povídek, který měla autorka v předchozích povídkových sbírkách.
Středem její pozornosti jsou ženy, které se dostanou do různých problémů, které ztěžka eřší a dostanou se do …nich obvykle snadno, ale řešení trvá dlouho, je-li vůbec nějaké.

Objednávky po 11. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc (B612).

Stav

Dobrý

Skladem do dvou týdnů
Odešleme nejpozději 6. 1. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	vevázaná obálka
Počet stran:	138
Jazyk:	česky
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Živé knihy
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2024 17:12
Číslo položky:	791561

O autorovi

Božena Benešová

Božena Benešová, roz. Zapletalová, byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy. Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha Zapletalová-Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše, se kterým se r. 1912 rozvedli; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova . Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie . Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou. Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy. Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk. Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění. Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v S...

Více od autora