Jaroslav Kvapil
Oblaka - DEDIKACE JAROSLAV KVAPIL

1903 | Nakladatelství Nakladatelské družstvo Máje

Petr Kocián přijíždí ze semináře za svou matkou.Jeho strýc farář i matka mají stálé pochybnosti, zda Petr chce být opravdu knězem. Přijede také herečka a Petrova kamarádka z dětství Mája Zemanová. Setká se s Petrem, vzpomenou si, že si v dětství spolu hráli, a Petr se do Máji zamiluje. Petr začne pochybovat o tom, zda …je opravdu vhodné, aby se dal na dráhu kněze a chce odjet do Prahy s Májou. Ta však, aby tomu zabránila, předstírá, že jí na Petrovi nezáleží. Ona nakonec do Prahy jede sama a Petr se vrátí do semináře. Petr Kocián přijíždí ze semináře za svou matkou.Jeho strýc farář i matka mají stálé pochybnosti, zda Petr chce být opravdu knězem. Přijede také herečka a Petrova kamarádka z dětství Mája Zemanová. Set…ká se s Petrem, vzpomenou si, že si v dětství spolu hráli, a Petr se do Máji zamiluje. Petr začne pochybovat o tom, zda je opravdu vhodné, aby se dal na dráhu kněze a chce odjet do Prahy s Májou. Ta však, aby tomu zabránila, předstírá, že jí na Petrovi nezáleží. Ona nakonec do Prahy jede sama a Petr se vrátí do semináře.

Stav

Velmi dobrý

PODPIS

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	pevná, zlacená ořízka
Počet stran:	110
Jazyk:	česky
Edice:	Divadelní hry
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 12. 2025 20:17
Číslo položky:	1503251

O autorovi

Jaroslav Kvapil

Jaroslav Kvapil byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. Byl syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová , herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích. Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za první světové války se účastnil prvního odboje. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou. Za druhé světové války byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození rep...

Více od autora