Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Arthur Schopenhauer
O vůli v přírodě a jiné práce

Arthur Schopenhauer
O vůli v přírodě a jiné práce

2007 | Nakladatelství Academia

"O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu" dokazuje, že daná věta jsou společným výrazem pro čtyři zcela odlišné poměry, z nichž každý spočívá na jednom zvláštním apriorním zákoně. Věta o důvodu ve všech svých tvarech je apriorní, má svůj původ v našem intelektu, a proto ji nelze aplikovat na celek všech jsoucích věc…í, svět, s výjimkou tohoto intelektu, v němž existuje. Takový svět představující se díky apriorním formám je totiž právě proto pouhý jev. Pojednání "O vůli v přírodě" představuje spojnici s ústředním vyústěním Schopenhauerovy filozofické koncepce - s etikou. Odedávna totiž bylo všem národům známo, že svět má kromě fyzického významu i význam morální. Přesto se však všude dospělo k nezřetelnému vědomí věci, která se při hledání svého výrazu dívala do rozmanitých obrazů a mýtů: náboženství. Filozofové se vždy snažili dosáhnout jasného porozumění věci a celé jejich systémy, vyjma materialistických, se shodují v tom, že to jediné podstatné celé existence spočívá v moralitě lidského jednání. Od metafyziky se právem požaduje, aby byla oporou etiky... "Dva základní problémy etiky pojednané ve dvou akademických spisech soutěžících o ocenění" se systematicky rovněž věnují problematice lidské morálky. Schopenhauer chápe "morální pružinu" coby fakt, z něhož jediného může vycházet nezištná spravedlnost a opravdová láska k lidem, na nichž jako na dvou kardinálních ctnostech spočívají všechny ostatní. Tyto tři spisy dokonale mapují ideové směřování německého filozofa, jež vyústilo ve vzniku jednoho z nejvýznamnějších filozofických spisů devatenáctého století - Svět jako vůle a představa. "O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu" dokazuje, že daná věta jsou společným výrazem pro čtyři zcela odlišné poměry, z nichž každý spočívá na jednom zvláštním apriorním zákoně. Věta o důvodu ve …všech svých tvarech je apriorní, má svůj původ v našem intelektu, a proto ji nelze aplikovat na celek všech jsoucích věcí, svět, s výjimkou tohoto intelektu, v němž existuje. Takový svět představující se díky apriorním formám je totiž právě proto pouhý jev. Pojednání "O vůli v přírodě" představuje spojnici s ústředním vyústěním Schopenhauerovy filozofické koncepce - s etikou. Odedávna totiž bylo všem národům známo, že svět má kromě fyzického významu i význam morální. Přesto se však všude dospělo k nezřetelnému vědomí věci, která se při hledání svého výrazu dívala do rozmanitých obrazů a mýtů: náboženství. Filozofové se vždy snažili dosáhnout jasného porozumění věci a celé jejich systémy, vyjma materialistických, se shodují v tom, že to jediné podstatné celé existence spočívá v moralitě lidského jednání. Od metafyziky se právem požaduje, aby byla oporou etiky... "Dva základní problémy etiky pojednané ve dvou akademických spisech soutěžících o ocenění" se systematicky rovněž věnují problematice lidské morálky. Schopenhauer chápe "morální pružinu" coby fakt, z něhož jediného může vycházet nezištná spravedlnost a opravdová láska k lidem, na nichž jako na dvou kardinálních ctnostech spočívají všechny ostatní. Tyto tři spisy dokonale mapují ideové směřování německého filozofa, jež vyústilo ve vzniku jednoho z nejvýznamnějších filozofických spisů devatenáctého století - Svět jako vůle a představa.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	599
Jazyk:	česky , latinsky
ISBN10:	8020015477
ISBN:	9788020015471
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Europa
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 12. 2023 17:31
Číslo položky:	708704

O autorovi

Arthur Schopenhauer

Arthur Schopenhauer byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho. Byl synem gdaňského velkoobchodníka. V roce 1793, tedy pět let po synově narození, přesídlil otec do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života strávil Schopenhauer u otcova přítele v Le Havru, kde se dokonale naučil francouzsky. Také později brali s sebou rodiče chlapce na své dlouhé cesty Belgií, Francií, Švýcarskem a Německem. Za svého půlročního pobytu v Anglii se důkladně seznámil s anglickým jazykem a literaturou. V šestnácti letech vstoupil na přání svého otce do učení u hamburského obchodníka. Otcova smrt , k níž došlo krátce poté, přiměla matku Johannu Schopenhauerovou, později známou spisovatelku, která byla o dvacet let mladší než manžel, aby přesídlila do Výmaru. Zde se setkával mladý Schopenhauer např. s Goethem, Schlegelovými apod. a osvojil si vzdělání potřebné k tomu, aby se mohl zapsat na univerzitu. Výmarské společnosti nicméně mladý Arthur připadal příliš kritický a přemoudřelý, s matkou se proto po hádce rozešel ve zlém a až do její smrti se s ní nestýkal. Se svou sestrou Adel vedl pouze sporou korespondenci, po svém odchodu z domova se potkali pouze jednou v roce 1840, Adel o devět let později umírá. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejně dlouho v Berlíně. Roku 1813 promoval prací O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Následná čtyři léta žil v Drážďanech, kde napsal spisy O vidění a barvách a pak i své hlavní dílo Svět jako vůle a představa . Roku 1820 se habilitoval v Berlíně, ale po neúspěšném prvním semestru, kdy všichni posluchači následovali slavného Hegela, se stáhl do ústraní. Hegelovi nicméně nikdy svůj neúspěch nezap...

Více od autora