Pod sálajícím sluncem se prostírá mrtvá země. Do nedohledna se čeří vlny barchanů a v tísnivém tichu je slyšet jen šelest přesýpajícího se písku. Pod mocnými písečnými nánosy spí trosky starých měst, z nichž kdysi vycházeli hvězdáři, lékaři a matematikové slavných jmen. Z daleka sem přicházely karavany a na hlučných tržištích vyvolávali prodavači zboží ze všech končin Východu. To všechno zhynulo, protože chybělo jediné — voda.

Jak vznikly pouště? Vysychá snad Země, jak tvrdí někteří „theoretikové“? A jak hospodařit s drahocennou vláhou, na které závisí všechen život? To jsou otázky, které nelze rozřešit jen tak jednoduše. Musíme se s autorem vypravit do historie vědy o půdě, této pokladnice vláhy, a pak s českými půdoznalci po moravských půdních typech. Navštívíme přednášku akademika Viljamse a zúčastníme se zajímavého sporu o les. Vysušuje krajinu, nebo naopak má příznivý vliv na její vlhkost? A dovede opravdu s vodou hospodařit? Odpověď naprosto není tak snadná, jak by se na první pohled zdálo, a teprve soutěž dvou povodí spor rozhodne.



Ale co když je vody málo? Když málo prší, je sucho? Zde lidé vynašli důmyslné způsoby, jak dodat vodu žíznícím plodinám na svých polích. Ovšem mnoho záleží na tom, kdo má na vodu „právo“. Protože voda v hrabivých rukou kapitalisty může být i — jed!

To vyzvedáme jen některá hlediska, z nichž ukazuje autor, vodohospodář, ve své zajímavé knížce mnohostranný a složitý problém vody. Mnohé jsme vynechali: otázku regulace říčních toků, otázku mikroklimatu a makroklimatu, rašelinišť, větrolamů, přehrad, rybníků, otázku návratu k ideální krajině atd. A v čem je knížka pro českého čtenáře snad největší novinkou: že řeší otázky vodního hospodářství valnou měrou na našich českých a slovenských poměrech a že ve své závěrečné části vypráví o našem vodohospodářském plánu a o prvním nárysu velkolepého plánu na zvelebení naší přírody.