František Bartoš
O veliké řepě : Ze sbírky Františka Bartoše

1968 | Státní nakladatelství dětské knihy

Příběh o dědečkovi, který zasadil řepu, ale pak nevěděl, co si s ní počít, patří mezi klasické české pohádky pro nejmenší. 4. vydání. Příběh o dědečkovi, který zasadil řepu, ale pak nevěděl, co si s ní počít, patří mezi klasické české pohádky pro nejmenší. 4. vydání.

Vyberte kus s kódem LETO26: 62 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 9. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 9. 7. 2026	LETO26: 62 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 9. 7. 2026	~~159 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	leporelo
Počet stran:	[10]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Miloslav Jágr
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 6. 2024 14:18
Číslo položky:	861807

O autorovi

František Bartoš

Pedagog, jazykovědec, etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě. Narodil se v Mladcové u Zlína. Obecnou školu navštěvoval ve Zlíně, i přes nedostatek prostředků pokračoval ve studiu na gymnáziu v Olomouci. Už zde se aktivně účastnil národního a literárního dění ve spolku Uměna. Na univerzitě ve Vídni vystudoval klasickou filologii a češtinu. Potkal zde pedagogy, kteří ho trvale ovlivnili: filologa F. Miklošiče a moravského historika a jazykovědce A. V. Šemberu. Navázal kontakty se studenty slovanských národností a stal se členem slovanského spolku Morava. Po studiích ve Vídni vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnázium v Těšíně. Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let, nejprve jako profesor na slovanském gymnáziu, od roku 1888 jako ředitel na nižším českém gymnáziu. Po příchodu do Brna se aktivně účastnil kulturního i společenského dění. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavů Vesny, v devadesátých letech působil jako člen zemské školní rady, byl členem Matice moravské , Filharmonické besedy, Musejního spolku, Sokola, Čtenářského spolku v Brně a dalších. Uznáním jeho práce bylo členství v Královské české společnosti nauk , čestné předsednictví Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895 i jmenování členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění . Za jeho práci se mu dostalo poct i v zahraničí, když v roce 1890 carská Akademie nauk v Petrohradě udělila cenu Kotljarevského jeho dílu Dialektologie moravská. Po celý život se věnoval pedagogické práci, která se mu stala naplní života. Svým žákům imponoval rozsáhlými vědomostmi, ryzím charakterem, i publikačními úspěchy. Vychoval celou řadu budoucích literátů ...

Více od autora