Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle byl polský a český historik, heraldik a genealog. Narodil se v Polsku na Paprocké Vůli v šlechtické rodině. Studoval univerzitu v Krakově a roku 1577 se účastnil bitvy o Gdaňsk. Jeho osobní život nebyl šťastný, měl o mnoho let starší bohatou manželku Jadwigu Kosobudzkou , která jej týrala. Manželství bylo bezdětné. V sedmdesátých létech 16. stol. se jako katolík stal členem strany, která podporovala kandidaturu Maxmiliána Habsburského na polský trůn, ale po porážce Maxmiliána III. roku 1588 byl Paprocký nucen uprchnout z Polska na Moravu. Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let, naučil se dobře česky a získal i český inkolát. Jeho pobyt v Kroměříži v letech 1589–1598 připomíná pamětní deska odhalená v roce 2020 na nádvoří kroměřížského zámku. Mimo jiné napsal v Kroměříži i své Zrcadlo markrabství moravského , ve kterém najdeme rytinu Jana Willenberga zachycující nejstarší pohled na město Kroměříž. Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pak Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michala Sendivoje. Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27. prosince 1614 zemřel a je tam pohřben. Historický význam jeho děl, zejména Zrcadla markrabství moravského a Diadochu , obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským dějinám v 2. polovici 16. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury....