Filip Počta
O tvorstvu předvěkém : nauka o zkamenělinách : (palaeontologie)

1900 | Nakladatelství Bursík & Kohout

Nauka o zkamenělinách . Populárně vykládá Dr. Filip Počta. S 816 obrazy.

PŘEDMLUVA.

Podávám pro sbírku „Světem a přírodou" přehled nauky o zkamenělinách, který snažil jsem se, pokud možno, učiniti přístupným i neodborníkům, zvláště oněm přátelům geologie a palaeontologie, kteří v přímém pozorování přírody… v našich tak bohatých krajích českých poučení i ušlechtilou zábavu nalézají. Jest ovšem velmi obtížno odbornou nauku probrati způsobem takovým, aby všeobecně srozumitelnou se stala, zvláště, je-li zároveň péči míti o to, aby ohromný materiál aspoň v hlavních rysech uveden byl v knize nepříliš obsáhlé. Z té příčiny bylo dlužno hlavní základy systematické zoologie předpokládati a význačné vlastnosti některých čeledí a to zvláště obratlovců vyšších mohly býti uvedeny jen, když porozumění toho nezbytně vyžadovalo.

Snažil jsem se v přehledu podati názor nyní v palaeontologii vládnoucí a myslím, že v tomto směru aspoň jsem cíle svého dosáhl. Doufám proto, že jmena j. Calamopora, Goniatites, Ammonites a mnohá jiná, která ve světové literatuře již dávno pozbyla platnosti a byla vymýtěna, u nás však v rozličných populárních i polovědeckých spisech stále a ještě až do dnešního dne uváděna bývají, konečně také zavržena budou.

Jiným mým cílem bylo vytknouti ve stručném přehledu systematickém příbuzenské vztahy jednotlivých skupin živočišstva k sobě a tak v hrubých obrysech, naznačiti směr, jímž se vývoj tvorstva bral, pokud ovšem ze zbytků, často velmi nedostatečných usuzovati možno. V té příčině snad někdy zdáti se bude, že úsudek jest poněkud odvážný a mimo to v knize nedoložený. Mohu jen ujistiti, že vystříhal jsem se závěrů dobrodružných, bohužel v některých spisech se zálibou pěstovaných; ovšem nemohl jsem každý doklady odůvodniti, ježto by tím rozsah knihy nad míru se zvětšil. Jen tolik podotýkám, že v té příčině nešel jsem za německými badateli, nýbrž více přidržoval jsem se školy francouzské a sice hlavně onoho směru, jejž vytkli badatelé Gaudry, Perrier a Bernard. Proto v mnohých bodech bude možno nalézti ve spisku odchýlku od názorů, u nás vesměs rozšířených, které povstaly hlavně spisy Kokenovými a Neumayrovými.

Pokud se týče zkamenělin českých, tu zmiňuji se o všech dosud známých tím způsobem, že alespoň jejich jméno rodové uvádím. Často nebylo možno nad to více učiniti.

Panu nakladateli přísluší uznání, že spis tak četnými obrázky opatřil. Některé pocházejí z příručné knihy Steinmann-Doderleinovy, jiné podařilo se vypůjčiti z „Vesmíru" a jiných našich spisů vědeckých, také i z těch, které v „Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech" vyšly. Aby věc byla zjednodušena, neudávám při jednotlivých obrázcích původce jejich, nýbrž uvádím prameny, z nichž obrázky pocházejí v literárních poznámkách na konci spisu a k těm také v textu poukazuji.

Do seznamu literatury pojal jsem hlavní příruční knihy a některé, hlavně o českých zkamenělinách jednající spisy. Ostatní literatura velmi snadno v přímených knihách uvedených vyhledána býti může.

Sestavení spisku věnoval jsem píli značnou a jakožto hlavní pramen použil jsem svých výkladů akademických, z nichž čerpal jsem, co pro všeobecný přehled zdálo se mi býti prospěšným. Ježto výběr takový různým směrem vésti a různým způsobem díti se může, jest patrno, že v té příčině i názory značně se mohou lišiti.

V dubnu 1900.

Prof. F. Počta. Nauka o zkamenělinách . Populárně vykládá Dr. Filip Počta. S 816 obrazy.

PŘEDMLUVA.

Podávám pro sbírku „Světem a přírodou" přehled nauky o zkamenělinách, který snažil jsem se, pokud možn…o, učiniti přístupným i neodborníkům, zvláště oněm přátelům geologie a palaeontologie, kteří v přímém pozorování přírody v našich tak bohatých krajích českých poučení i ušlechtilou zábavu nalézají. Jest ovšem velmi obtížno odbornou nauku probrati způsobem takovým, aby všeobecně srozumitelnou se stala, zvláště, je-li zároveň péči míti o to, aby ohromný materiál aspoň v hlavních rysech uveden byl v knize nepříliš obsáhlé. Z té příčiny bylo dlužno hlavní základy systematické zoologie předpokládati a význačné vlastnosti některých čeledí a to zvláště obratlovců vyšších mohly býti uvedeny jen, když porozumění toho nezbytně vyžadovalo.

Snažil jsem se v přehledu podati názor nyní v palaeontologii vládnoucí a myslím, že v tomto směru aspoň jsem cíle svého dosáhl. Doufám proto, že jmena j. Calamopora, Goniatites, Ammonites a mnohá jiná, která ve světové literatuře již dávno pozbyla platnosti a byla vymýtěna, u nás však v rozličných populárních i polovědeckých spisech stále a ještě až do dnešního dne uváděna bývají, konečně také zavržena budou.

Jiným mým cílem bylo vytknouti ve stručném přehledu systematickém příbuzenské vztahy jednotlivých skupin živočišstva k sobě a tak v hrubých obrysech, naznačiti směr, jímž se vývoj tvorstva bral, pokud ovšem ze zbytků, často velmi nedostatečných usuzovati možno. V té příčině snad někdy zdáti se bude, že úsudek jest poněkud odvážný a mimo to v knize nedoložený. Mohu jen ujistiti, že vystříhal jsem se závěrů dobrodružných, bohužel v některých spisech se zálibou pěstovaných; ovšem nemohl jsem každý doklady odůvodniti, ježto by tím rozsah knihy nad míru se zvětšil. Jen tolik podotýkám, že v té příčině nešel jsem za německými badateli, nýbrž více přidržoval jsem se školy francouzské a sice hlavně onoho směru, jejž vytkli badatelé Gaudry, Perrier a Bernard. Proto v mnohých bodech bude možno nalézti ve spisku odchýlku od názorů, u nás vesměs rozšířených, které povstaly hlavně spisy Kokenovými a Neumayrovými.

Pokud se týče zkamenělin českých, tu zmiňuji se o všech dosud známých tím způsobem, že alespoň jejich jméno rodové uvádím. Často nebylo možno nad to více učiniti.

Panu nakladateli přísluší uznání, že spis tak četnými obrázky opatřil. Některé pocházejí z příručné knihy Steinmann-Doderleinovy, jiné podařilo se vypůjčiti z „Vesmíru" a jiných našich spisů vědeckých, také i z těch, které v „Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech" vyšly. Aby věc byla zjednodušena, neudávám při jednotlivých obrázcích původce jejich, nýbrž uvádím prameny, z nichž obrázky pocházejí v literárních poznámkách na konci spisu a k těm také v textu poukazuji.

Do seznamu literatury pojal jsem hlavní příruční knihy a některé, hlavně o českých zkamenělinách jednající spisy. Ostatní literatura velmi snadno v přímených knihách uvedených vyhledána býti může.

Sestavení spisku věnoval jsem píli značnou a jakožto hlavní pramen použil jsem svých výkladů akademických, z nichž čerpal jsem, co pro všeobecný přehled zdálo se mi býti prospěšným. Ježto výběr takový různým směrem vésti a různým způsobem díti se může, jest patrno, že v té příčině i názory značně se mohou lišiti.

V dubnu 1900.

Prof. F. Počta.

Stav

Dobrý

odřené hrany desek, převazba, polokožená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, odřené hrany desek
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	649
Jazyk:	česky
Edice:	Světem i přírodou
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 5. 2024 8:1
Číslo položky:	838676

O autorovi

Filip Počta

Filip Počta byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie . Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace . Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži. První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa. Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin . Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze. O sedm let později se stal mimořádným a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie; krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem. Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku . Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací. Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce. V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků. V pražskýc...

Více od autora