Jean Améry
O stárnutí : revolta a rezignace

2008 | Nakladatelství Prostor

Esej Jeana Améryho O stárnutí vychází z duchovního prostředí existencialismu a ani čtyřicet let od prvního vydání neztrácí aktuálnost; každý z nás, pokud se nestane statistickou výjimkou, dříve či později zestárne.

Autor probírá různé aspekty stárnutí a začíná proměnou v zakoušení času a prostoru. Má-li mladý č…lověk před sebou „spoustu“ času, pak to především znamená, že žije ve světě vnímaném prostorově: svět je takovému člověku otevřen. Stárnoucímu se však uzavírá a on sám upírá pohled nikoliv do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Započíná se ústup ze světa. Jednoho dne stárnoucí člověk nepoznává vlastní tělo, na sobě pozoruje, co v něm, kdysi mladém, budilo odpor. Jeho tělo se mu – stejně jako celý svět – odcizuje, neboť nyní je mu dáno jinak než v mládí. Zatímco tehdy byl vlastně bez něj a přitom s ním splýval, teď je tímto tělem a zároveň ve stálém zápase s ním. Dříve byl „energií“, teď je pouhou „hmotou“. Stárneme a nutně přestáváme rozumět světu, a to i když zápas o porozumění nevzdáváme, tj. když se povýšenecky neuzavřeme v tzv. věčných pravdách, či když se naopak hystericky nesnažíme držet krok s dobou. Nové pohledy na svět však přijímáme jen s největšími obtížemi a pravé potěšení nám neposkytují.

Esej O stárnutí stejně jako celé Améryho dílo se vyznačuje nekompromisní vůlí k pravdě. Esej Jeana Améryho O stárnutí vychází z duchovního prostředí existencialismu a ani čtyřicet let od prvního vydání neztrácí aktuálnost; každý z nás, pokud se nestane statistickou výjimkou, dříve či po…zději zestárne.

Autor probírá různé aspekty stárnutí a začíná proměnou v zakoušení času a prostoru. Má-li mladý člověk před sebou „spoustu“ času, pak to především znamená, že žije ve světě vnímaném prostorově: svět je takovému člověku otevřen. Stárnoucímu se však uzavírá a on sám upírá pohled nikoliv do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Započíná se ústup ze světa. Jednoho dne stárnoucí člověk nepoznává vlastní tělo, na sobě pozoruje, co v něm, kdysi mladém, budilo odpor. Jeho tělo se mu – stejně jako celý svět – odcizuje, neboť nyní je mu dáno jinak než v mládí. Zatímco tehdy byl vlastně bez něj a přitom s ním splýval, teď je tímto tělem a zároveň ve stálém zápase s ním. Dříve byl „energií“, teď je pouhou „hmotou“. Stárneme a nutně přestáváme rozumět světu, a to i když zápas o porozumění nevzdáváme, tj. když se povýšenecky neuzavřeme v tzv. věčných pravdách, či když se naopak hystericky nesnažíme držet krok s dobou. Nové pohledy na svět však přijímáme jen s největšími obtížemi a pravé potěšení nám neposkytují.

Esej O stárnutí stejně jako celé Améryho dílo se vyznačuje nekompromisní vůlí k pravdě.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, škrábanec na deskách

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	169
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072602071
ISBN:	9788072602070
Edice:	86. svazek ed. 86. svazek ed. Střed
Vydání:	V českém jazyce vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2024 14:36
Číslo položky:	874409

O autorovi

Jean Améry

Jean Améry , narozen jako Hanns Chaim Mayer, byl filosof a spisovatel rakouského původu, který později tvořil i ve francouzštině. Během 2. světové války prováděl protinacistickou činnost, byl vězněn v několika koncentračních táborech. Po válce se usadil v Belgii, kde pracoval jako novinář. Zemřel na předávkování léky v roce 1978. Narodil se ve Vídni roku 1912, jeho otec židovského původu skonal nedlouho po spisovatelově narození během 1. světové války. Byl tedy vychováván matkou katoličkou, studoval na univerzitě filosofii a literaturu. Jeho rodina se s blížící se 2. světovou válkou od židovství distancovala, jako reakci na schválení Norimberských zákonů se Améry začal zabývat protinacistickou činností. V roce 1938 z Rakouska emigroval do Francie a později do Belgie. Společnicí mu byla jeho židovská manželka. Ale z Belgie byl deportován zpět do jižní Francie , protože byl označen za nepřítele Říše. Z internačního tábora v Gurs však utekl zpět do Belgie a pokračoval v protinacistické činnosti. V roce 1943 byl zatčen gestapem, byl mučen a poté odeslán do pracovního tábora Auschwitz III Monowitz. Do konce války ještě prošel Buchenwaldem a osvobození britskou armádou se dočkal až Bergen-Belsenu. Po válce si změnil jméno na Jean Améry – chtěl se tak distancovat od německé kultury a naopak vyjádřit své sympatie k Francii. Vrátil se už potřetí do Belgie, kde pracoval jako německy píšící novinář pro švýcarský tisk . Současně začal vyjadřovat své názory na válku a holokaust, které doplňoval svými zážitky z koncentračních a pracovních táborů. Jeho posledním dílem před smrtí byla kniha úvah o sebevraždě, kterou také o dva roky později spáchal. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Améry na anglické Wikipedii....

Více od autora