Václav Navrátil
O sociální myšlení

Václav Navrátil

Studoval filozofii na FF UK, absolvoval r. 1928. Od konce 30. let působil v nakladatelství Orbis, po r. 1945 jako pracovník Ministerstva kultury a informací a tajemník české komise UNESCO. Na počátku 30. let začal psát eticky, esteticky a uměnovědně laděné eseje do časopisu Kvart, později i do dalších periodik. Svou nejvýznamnější práci O smutku, lásce a jiných věcech vydal v r. 1940. Připravoval ještě spis o metafyzických problémech básnictví, avšak únor 1948 mu vzal možnost publikovat. Nejraději volil esejistickou formu vyjádření , která mu dovolovala věnovat se široké škále lidských aktivit a bezprostředně reagovat na současné společenské dění. Z moderních filozofů N. upoutali H. Bergson , H. Rickert a zejména K. Jaspers . Podobně jako řada cizích autorů v té době přišel s pokusem o moderní mýtus, o založení nové mytologie. Zabýval se tím celá 30. léta, od stati Rozbití osobnosti a poezie až po knihu O smutku, lásce a jiných věcech. N. zájem o mýtus měl i kořeny politické a sociální. Společenské poměry ohrožovaly ideály, s nimiž republika vstoupila do života; narůstání fašistického nebezpečí vyvolávalo pocity deprese. N. si přál, aby si čs. společnost udržela vědomí vyšších cílů. Měl za to, že nový mýtus vyrostlý ze současného života by mohl představovat společný základ vší duchovní práce. V tomto mýtu měly mít své místo cit i rozum: Melancholické pojetí jsoucna, s jeho poetickými předpoklady, má základ v nejvšednějším životě, v přemýšlení o stálosti v běhu a ruchu života. Mýtus se rodí z každodenních duševních příběhů, z běžných událostí. Obecnou podmínkou tvoření mýtu a současně základním rysem mýtu je proměna subjektivního zážitku v objektivní...