Marie Majerová
O slepičce a kohoutkovi

1985 | Nakladatelství Albatros

Národní umělkyně Marie Majerová vypráví v poněkud pozměněné a zkrácené formě národní pohádku o slepičce, která svou obětavostí zachrání před zadušením svého kohoutka. Národní umělkyně Marie Majerová vypráví v poněkud pozměněné a zkrácené formě národní pohádku o slepičce, která svou obětavostí zachrání před zadušením svého kohoutka.

Objednávky po 11. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc (BileVrany).

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem do tří týdnů
Odešleme nejpozději 13. 1. 2026

	Stav Velmi dobrý	Skladem do tří týdnů Odešleme nejpozději 13. 1. 2026	89 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	79 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná
Počet stran:	18
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Svolinský
Vydání:	5. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 12. 2025 10:12
Číslo položky:	1510204

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora