Martin Heidegger
O humanismu

2000 | Nakladatelství Ježek

Každá koncepce humanismu má základ v metafyzice či sama sebe činí základem metafyziky. Jakékoli určení bytnosti člověka je tudíž metafyzické! Veškeré tázání po "bytí" a pravdě bytí se musí provádět jako metafyzické. To, čím člověk je, znamená "bytnost" člověka, spočívá v ek-sistenci, která představuje jeho substanci. J…ak se vztahuje bytí k ek-sistenci? Bytí samo se stává vztahem, pokud vztahuje ek-sistenci v její existenciální, to jest ekstatické bytnosti, k sobě a shromažďuje ji v sobě jako místo pravdy uprostřed jsoucna. Člověk není pouze živá bytost, jež ovládá řeč, neboť řeč přináší domov bytí. V tomto obydlí člověk ek-sistuje, pokud náleží pravdě bytí, kterou chrání. Bezdomovství spočívá v opuštěnosti bytí jsoucna, což způsobuje, že pravda bytí zůstává nemyšlena a člověk bere v úvahu pouze jsoucno. Bytí jakožto úděl, přinášející pravdu, zůstává skryto. Bezdomovství se stává světovým osudem, proto je nutno tento úděl myslet dějinně bytostným způsobem. Dějinně bytostnému myšlení se úděl člověka ukazuje tak, že směřuje k pravdě bytí. Slovo "humanismus" ztratilo svůj smysl, neboť jeho bytnost má metafyzickou povahu, jež setrvává v zapomenutosti bytí. Humanismu musí být navrácen dějinný smysl, což vyžaduje zakusit bytnost člověka prvotněji a zkoumat nakolik má podobu dějinného údělu. Heideggerovo pojetí humanismu se opírá o bytnost člověka coby bytostný charakter pravdy bytí - nezáleží již pouze na daném jedinci. Pc. L1e7b Každá koncepce humanismu má základ v metafyzice či sama sebe činí základem metafyziky. Jakékoli určení bytnosti člověka je tudíž metafyzické! Veškeré tázání po "bytí" a pravdě bytí se musí provádět ja…ko metafyzické. To, čím člověk je, znamená "bytnost" člověka, spočívá v ek-sistenci, která představuje jeho substanci. Jak se vztahuje bytí k ek-sistenci? Bytí samo se stává vztahem, pokud vztahuje ek-sistenci v její existenciální, to jest ekstatické bytnosti, k sobě a shromažďuje ji v sobě jako místo pravdy uprostřed jsoucna. Člověk není pouze živá bytost, jež ovládá řeč, neboť řeč přináší domov bytí. V tomto obydlí člověk ek-sistuje, pokud náleží pravdě bytí, kterou chrání. Bezdomovství spočívá v opuštěnosti bytí jsoucna, což způsobuje, že pravda bytí zůstává nemyšlena a člověk bere v úvahu pouze jsoucno. Bytí jakožto úděl, přinášející pravdu, zůstává skryto. Bezdomovství se stává světovým osudem, proto je nutno tento úděl myslet dějinně bytostným způsobem. Dějinně bytostnému myšlení se úděl člověka ukazuje tak, že směřuje k pravdě bytí. Slovo "humanismus" ztratilo svůj smysl, neboť jeho bytnost má metafyzickou povahu, jež setrvává v zapomenutosti bytí. Humanismu musí být navrácen dějinný smysl, což vyžaduje zakusit bytnost člověka prvotněji a zkoumat nakolik má podobu dějinného údělu. Heideggerovo pojetí humanismu se opírá o bytnost člověka coby bytostný charakter pravdy bytí - nezáleží již pouze na daném jedinci. Pc. L1e7b

Stav

Velmi dobrý

podtrháno v textu tužkou

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, podtrháno v textu tužkou
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	55
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085996324
ISBN:	9788085996326
Překladatel:	Petr Kůrka
Edice:	Filosofické texty
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 8. 2024 8:19
Číslo položky:	956123

O autorovi

Martin Heidegger

Martin Heidegger byl německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla. Byl jedním z nejvýznačnějších filosofů 20. století a ovlivnil mnoho myslitelů, mimo jiné Jean-Paula Sartra. Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala. Až do totálního nasazení na konci války strávil většinu života přednáškami na akademické půdě. Heidegger se narodil v obci Meßkirch asi 35 km severně od Kostnice v blízkosti Bodamského jezera v chudé rodině bednáře a zároveň kostelníka. Místní farář si všiml jeho nadání a zajistil mu stipendium nejprve v Kostnici a od roku 1906 v biskupském semináři ve Freiburgu. Po maturitě roku 1909 vstoupil tamtéž do kněžského semináře a studoval teologii a filosofii. Roku 1911 přerušil studium teologie a vedle filosofie studoval matematiku a historii. Při četbě děl Franze Brentana objevil Aristotela a scholastiku, což jeho myšlení trvale ovlivnilo. Promoval roku 1913 prací o psychologismu a roku 1916 se habilitoval u Heinricha Rickerta prací o „spekulativní gramatice“ Jana Dunse Scota. Roku 1915 narukoval k vojenské poště. V roce 1917 se oženil. Brzy po první světové válce se rozešel s katolictvím, protože je již pokládal za „neslučitelné s filosofií“. Od roku 1922 často pracoval v osamělé chatě, kterou nechala jeho žena postavit na Todtnaubergu ve Schwarzwaldu. Ke sklonku života se sem natrvalo přestěhoval. V té době hodně cestoval, psal svá pozdní díla a občas poskytoval rozhovory; poslední z nich, pro časopis Der Spiegel, vyšel bezprostředně po jeho smrti roku 1976. Profesora Rickerta nahradil ve Freiburgu roku 1916 Edmund Husserl. Heidegger se až do roku 1923 stal Husserlovým asistentem a nejbližším spolupracovníkem. Roku 1920 navázal blízké přátelství s Karlem Jaspersem. V letech 1923 až 1926 byl mimořádným profesorem v Tübingenu, kde se spřátelil s protestantským teologem a biblistou Rudolfe...

Více od autora